Přiznání Luby Skořepové: Proč neměla děti? | Ahaonline.cz

Registrace  |  Zapomenuté heslo

Deník Aha! na Facebooku

pátek 30. září 2022

Svátek slaví Jeroným, zítra Igor

Přiznání Luby Skořepové: Proč neměla děti?

Luba Skořepová
Luba Skořepová (Foto Aha! - David Malík)

Říká o sobě, že se narodila už opálená. Randit chodila do kostela, prožila prý tři životy a je obklopena kouzelnými skřítky. Přestože nedávno oslavila významné životní jubileum, nemá problém vyjít do druhého patra. Luba Skořepová (90) je sice jednou z nejstarších hereček u nás a ne vždy klidný život se jí vepsal hlubokými vráskami do tváře, ale její pomněnkově modré oči září, jako by jí bylo osmnáct.

Vůbec nepůsobíte, že jste před pár dny oslavila 90 let. V čem spočívá vaše tajemství?
 „Kdo ví, jestli mám správně uvedené datum narození. Mě rodila nějaká baba v Náchodě, která tam byla jediná a »imrvére« byla opilá. Běžně během porodu vypila flašku rumu. Úřední záznam o narození napsala na kus papíru, a proto všude rozšiřuju, že to patrně není správný datum. Za mého mládí se za velký peníze chtěly některý herečky omladit. A teď se říká, že bude moderní »zestaršování«.“

Jak si představujete, že by to fungovalo?
„Ti, kteří budou starší, dostanou určité úlevy. Třeba u doktorů bude menší vstupné. A taky budou agentury, u kterých bude možno objednat určité »strejčky«. Buď vlivnější za více peněz, nebo levnější, na které budou mít penzisté peníze.“

Často jste hrála cikánky a vědmy, vybírala jste si ty role záměrně?
„Režiséři viděli, že mám tmavou pleť, a tak všechny baby kořenářky, vědmy a jim podobné jsem dostávala já. Byla jsem už opálená, když jsem mamince vylezla z bříška. A vydrželo mi to až do takových padesáti let! V Albánii jsem dokonce chodila v padesáti stupních bez klobouku a vůbec mi to nevadilo.“

Měla jste snad předky z jižních krajin?
„Ne, maminka byla bílá s modrýma očima, tatínek, brácha a sestra měli také normální světlou pleť. Tatínek ale nikdy nepochyboval o tom, že by mu byla maminka nevěrná. Dodnes nevím, co za tím bylo. Později jsem se od jednoho média dozvěděla, že jsem byla v minulém životě »klaněčkou« Slunce v době kamenné. V jednom z dalších životů jsem tančila v harému kdesi na východě a do třetice jsem dokonce byla ženou rybáře ve Skandinávii a měla 12 dětí. Takže to je zřejmě vysvětlení toho, proč mě Pán Bůh v tomto životě děti nedal.“

Proč jste vlastně neměla děti?
„Když nás na 1. máje, to byly tenkrát padesátý léta, vyklopili z alegorického vozu, přišla jsem o možnost mít děti. Nárazem se mi vytvořily nějaké srůsty. Nikdo nemůže mít všecko.“

Co vy a láska? Pamatujete si, kdy jste se poprvé zamilovala?
 „Poprvé jsem byla zamilovaná v páté třídě obecný školy, to mi bylo deset. On byl menší chlapeček, který chodil do stejné třídy. Místo náboženství jsem s ním dokonce chodila randit do kostela pod lavici a při každém pozdvihování jsme si dávali pusu.“

Dvakrát jste se rozvedla. Vdala byste se potřetí, kdyby vás někdo požádal o ruku?
„No, to by už nepožádal! To by musel být nějaký stoletý dědek. A to potom nevím, co bysme spolu dělali. To by musel být někdo takový jako spisovatel Mahler nebo podobně moudrý člověk.“

Celý život se hezky vyjadřujete o rodičích, ale nejvíc mluvíte o babičce...
„Napsala jsem 15 knížek a ve všech mluvím o babičce, která mi dala poučení na celý život. Byla strašně chudá a moc nadaná. Říká se, že mám literární talent po ní. Všechno mi dokázala vysvětlit jednou větou. Když jsem se jí třeba ptala, proč tu jsme a kdo nás sem poslal, řekla: Pustili nás z nebe v takovém košíku... A když jsem se jí ptala, co tady na světě budeme dělat, řekla: Ďouče, jsme tady pro ty druhý. Musíme každého zachraňovat, každému pomáhat. A to nejen lidi, ale i zvířata a třeba i hmyz!“

I přes svůj věk hrajete v několika divadlech. Jak zvládáte učení textů?
„Pořád se učím. Texty mám stále v tašce a všude je nosím s sebou. Sem tam se stane, že to i ztratím. Hlavně mám problém s časem. Večer hraju, pak se učím, když se dostanu domů. A taky opakuji brzy ráno, aby se to dostalo na správné místo.“

Tvrdíte, že jste obklopena skřítky. Máte je jen na chalupě, nebo jsou i ve vašem pražském bytě?
„Nejsou vidět, ani já je nevidím, ale cítím je. V Praze nejsou, protože tady je všechno, co tu jejich sílu ničí. Měla jsem je ale loni na operaci. Věděla jsem, že tam jsou a pomáhají mi. A taky pomohli! I když je samozřejmě nikdo neviděl. Musím se jim ale za to občas odměnit. A i když lidi říkají, že nejsou, já věřím, že jsou.“

Ke skřítkům a víře vás také přivedla babička?
„Ne, to jsem věděla sama. Maminka byla svým způsobem taky věřící. A v herectví tu víru taky potřebuju.“  

Jsou pražské Vinohrady, kde bydlíte, vaší srdeční záležitostí?
„Vinohrady už bohužel nejsou to, co bývaly. Tenkrát to tu bylo nádherný. Všude byly třešinky, a teď je to hodně obetonovaný. Stromy pořezali, dali tam cement.“  

Co říkáte tomu, že v okolí domu máte rozkopané ulice a velký hluk?
„Pořád je tu slyšet řev sbíječek, příšerný rány a nadávky. Od července tady byly sbíječky už od šesti ráno. I v sobotu a neděli! A právě to mi zřejmě zničilo sítnici, protože všude poletoval jemný popílek. Musím dávat pozor, abych nebyla úplně slepá.“

A jak zvládáte, že je dům bez výtahu a vy bydlíte v druhém patře?
„Dobře. Dvě patra mi vůbec nevadí. To víte, klouby někdy pobolívají, ale něco v tom věku mít musím.“

Všude tu máte vystavené samé andělíčky. Sbíráte je?
„Dávají mi je lidé, kteří mě mají hodně rádi. A každý má svou jedinečnou sílu.“

A andělíčci vám pomáhají stejně jako skřítci?
„Jistě. Byli se mnou taky v nemocnici, když jsem byla na operaci.“

Kdysi jste se zmínila, že máte v hlavě něco jako domov důchodců pro divadelní postavy...
„Bylo mi líto, že ty role už nehraju, tak jsem je uklidila do vzpomínek. Ale teď říkám, že zůstávají v divácích, kteří je od herce přijímají. Mají to na celý život. Dokonale to bylo vidět na představení Kočičí hra, na kterou lidi chodili třeba i desetkrát. Dokonce nám psali dopisy i sebevrahové, že po divadelním představení změnili rozhodnutí. Herec by měl diváka něčím obohatit.“

Kolik jste za celý život odehrála postav?
„Divadelních rolí jsem měla 175. Přitom jenom v Národním divadle jich bylo 65 velkých.“

Jenže vy nejste »jen« herečka, ale také spisovatelka. O čem bude vaše další kniha?
„Měla by být o mém šťastném dětství. Celý život totiž vyhlížím harmonii, kterou jsem viděla v naší rodině. Teď to marně hledám. Kolikrát si říkám, že bych si chtěla zopakovat kousek života právě z doby mého dětství. Třeba se to ještě stane.“



Přečtěte si
prroud
12. 10. 2013 • 16:54

Pani herecka a Pan Clovek ,at zdravi slouzi

Články odjinud

Kontakty

  • Telefon 9.00 – 17.00: 225 974 140
  • Telefon po 17.00: 225 974 164
  • Fax: 225 974 141

RSS kanály serveru ahaonline.cz lze užívat pouze pro osobní potřebu. Jakékoli další šíření obsahu ahaonline.cz je možné pouze s předchozím souhlasem jeho provozovatele.