Lukavský se zhroutil! Pohřeb jediného syna

23. ledna 2007 • 14:00

PRAHA – Ticho, bolest, ale také úsměvy a naděje v očích pozůstalých. Tak rozdílné emoce byly včera hodinu před polednem k vidění na církevním pohřbu, při kterém Radovan Lukavský (87) doprovodil svého jediného syna Ondřeje (†57) na jeho poslední cestě.

Ale proč nikdo neplakal?

Podpořit svého zlomeného kolegu přišli také herci Gabriela Vránová, Petr Kostka, Miloš Nesvadba a Petr Štěpánek.

Zatímco na klasických pohřbech pozůstalí vypláčí snad proudy slz, církevní obřad Ondřeje Lukavského v kostele Nejsvětějšího srdce Páně na pražských Vinohradech, se kromě několika výjimek obešel bez projevů smutku. Radovan Lukavský vstoupil do kostela pomalým krokem za podpory své vnučky Kláry úderem jedenácté hodiny. Jako jediný měl místo v blízkosti pozlacené rakve za zhruba pět tisíc korun, zbytek rodiny seděl opodál. Pozornost všech přítomných se upírala na něj. Všichni měli strach, zda při svém zdravotním stavu svou nejtěžší roli v životě zvládne. „Je už to starý pán, potřebuje co nejvíc klidu a po smrti syna se mu i přes víru může jenom přitížit,“ strachovala se postarší dáma ve smutečních šatech.

Kdo by však čekal zdrceného starce, který celý obřad propláče, ten by se mýlil. Herec sice s obrovským vypětím sil, zato odhodlaně, nahlas přeříkával všechny modlitby, stoupl si bez opory pokaždé, když to průběh obřadu vyžadoval a kromě závěru pohřbu se dokonce ubránil pohnutí. „Sice měl slzy na krajíčku, ale držel se statečně,“ všiml si muž, který se s Ondřejem Lukavským dlouhá léta přátelil a tak na jeho pohřbu nemohl chybět.

Radovan Lukavský jen tu a tam spínal ruce, aby v nich ukryl svou nejhlubší bolest. Většinu obřadu měl ale hlavu skloněnou a v tiché modlitbě vzpomínal na Ondřeje, který byl kvůli rakovině jeho manželky jejich jediným dítětem. Tu a tam ale vzdorovitě a odhodlaně zvedl bradu, jako by chtěl dát najevo, že ani tato tragédie ho nezlomí a bude se s životem dál prát!

Pak však přišla chvíle, kdy po konci obřadu zřízenci pohřební služby odnášejí rakev a pozůstalí mají poslední možnost rozloučit se se svým milovaným zemřelým. V ten okamžik se zdrcený herec neudržel, opřel se o rakev a sesypal se. V kostele nebylo živáčka, který by s ním v tu chvíli nesoucítil.

Naopak, třeba vnučka herce Lukavského a dcera zemřelého Ondřeje, takřka po celou dobu posledního rozloučení i po něm rozdávala úsměvy na všechny strany, a i dalším pozůstalým se dařilo zakrývat žal.
„Lukavští jsou hluboce věřící a tak není divu, že ve smrti vidí i naději. Křesťané jsou přesvědčeni, že se se svými blízkými budou radovat i v posmrtném životě,“ řekli nám na místní diecézi. Smuteční mši celebroval generální vikář pražské arcidiecéze Michal Slavík, kterého si rodina speciálně vyžádala. Ten dokonce naznačil, že Ondřej Lukavský blízkost svého skonu nejspíš vycítil. „Blízcí Ondřeje mi vyprávěli, že jim v posledních měsících a dnech svého života projevoval mnohem víc lásky, což dřív neuměl,“ uvedl vikář. Z rodiny vystoupila jen vnučka Klára, která ale místo proslovu o tatínkovi přečetla úryvek z bible.