Pavel Kříž o smrti svého přítele Josefa Škvoreckého: Stále jsem doufal, že se uzdraví!

Díky vlastenectví mezi nimi vzniklo hluboké přátelské pouto, které rozdělila až rakovina. Té autor legendárního Tankového praporu v úterý po dlouhém boji podlehl.

Pavle, co vás pojilo s panem Škvoreckým?

„Samozřejmě to, že jsme oba žili v emigraci. Já se sice vrátil zpět do Čech, ale během odloučení od domova mi byl v Kanadě velkou oporou, hlavně v začátcích.“

Jak vám pomáhal?

„Je těžké opustit rodnou zem a začínat od začátku. Pan Škvorecký sice bydlel na druhé straně Kanady, ale i tak mi byl velkou oporou. Několikrát jsme se osobně potkali, dával mi rady do života. A také jsme spolu hodně telefonovali.“

O čem jste se bavili?

„Hodně o literatuře, protože jako spisovatele jsem ho obdivoval, o té jsme dokázali mluvit skoro hodiny. Ale samozřejmě i o banálních věcech. Byl to moudrý člověk.“

Uvažovali jste  třeba i o nějaké spolupráci?

„To ani ne, když jsem žil v Kanadě, tak jsem pracoval jako fyzioterapeut, o herectví jsem nejevil zájem, ani po revoluci jsme se k tomu nedostali.“

Věděl jste, že je tak vážně nemocný?

„O zákeřné rakovině jsem věděl, ale stále jsem doufal, že se uzdraví. Sice se dožil požehnaného věku, ale bude tu opravdu chybět.“

Zasáhla vás hodně jeho smrt?

„Není mi vůbec do řeči. Je to pro mě osobně veliká ztráta. Nesmírně jsem si ho vážil. Zachránil svou vydavatelskou činností dvacet let české a slovenské literatury.“

Nemrzelo vás, že jste si nezahrál v jeho legendárním Tankovém praporu?

„Ten film mám moc rád, myslím, že bych se tam ale moc nehodil.“ (směje se)

Jste v kontaktu s jeho manželkou Zdenou Salivarovou?

„Volal jsem jí, abych vyjádřil upřímnou soustrast, je z toho hrozně zdrcená. Budu se ji snažit v této nelehké době podpořit.“

Fotogalerie

7 fotografií