Lucie Dvorská vzkazuje slavné herečce: Mami, vnoučata do smrti neuvidíš!

Paní Lucie, vaše matka už se prý chystá do Belgie, aby po osmnácti letech konečně uviděla svých osm vnoučat. Co se stane, až zazvoní u dveří vaší belgické vily?
„Nic. Mileně zkrátka neotevřeme. A Parsifala, jak se psalo, se nemusí bát. Co by se ho taky bála, když to byla ona, kdo zlomil prst mému muži? Ne on jí. Milena zkrátka svá vnoučata nadále nikdy neuvidí.“

Teď už to nemusíte skrývat: kde se vlastně všechny vaše děti narodily?
„První tři v Čechách. Konkrétně Julie, Manuela a Medea přišly na svět v Praze-Podolí. Josefie v italské Taipaně, Glorie v Groninchenu, Silvestr v Maastrichtu, Ignácius v Enschede a Jordan v Hilversumu. To jsou všechno města v Holandsku. Tam jsme žili přes deset let. Když nás v Čechách hledala policie, oficiálně jsme žili přihlášení v Rakousku, Německu, Velké Británii a právě v Holandsku.“

Existuje podle vás reálná možnost toho, že vás teď Belgičané vydají do Čech?
„Neexistuje. Není důvod. Žádný eurozatykač na nás vydaný není, jak se v Čechách tvrdí, to zdejší policie ví jistě (v evidenci Interpolu a Europolu se jméno Dvorský opravdu nevyskytuje – pozn. red.). Proto nás tu naopak chrání a je na nás hodná. Dobře ví, že celá kauza proti nám je v Česku smyšlená a schválně zhysterizovaná.“

Policie na nás nic nemá!

PRAHA – Jan Dietrich Dvorský (43), známý jako Parsifal Imanuel, spolu s osmi dětmi a družkou Lucií Dvorskou (45) už požádali v Belgii o azyl!

Pane Dvorský, stále si stojíte za tím, že vás české úřady stíhají opravdu jen kvůli škole dětí, a ne kvůli penězům, které jste měli s družkou vylákat z nevinných obětí svého fanatismu?
„O žádné peníze nikdy nešlo. Zvěsti o milionech, o které jsme lidi obrali, nebo že jsme někoho nabádali k sebevraždám, jsou záměrně vymyšlená špína. Podle kterého paragrafu bychom měli být stíhaní za to, že nám lidé dali své úspory? Co je to za zákon? Ano, několik větších sponzorských darů jsme dostali. Mnoho lidí miluje mé písničky a knížky a chtějí, abych mohl nerušeně pracovat dál. To je ale proboha trestné?“

Často se ale hovoří o případu inženýra Konečného, kterého jste měli okrást o milion korun...
„V souvislosti s ním se mluví nejen o penězích, ale od něj přicházejí i zvěsti, že jsme někoho nabádali k sebevraždám. To je ale záměrně vymyšlená lež, z které jako by se po neustálém papouškování novinářů a opisování jedněch od druhých stávala pravda.“

A ty peníze?
„O žádné peníze nejde a nikdy nešlo! Ani o nic jiného. Mnoha pomstychtivým a škodolibým lidem se prostě líbí špinit nás.
A co se týče pana Konečného: za prvé to zdaleka nebyl celý milion, za druhé nám ty peníze ráda a dobrovolně darovala jeho manželka, se kterou on byl na nože, a za třetí těmi penězi podarovala nejen nás, ale spoustu dalších lidí, takže na nás připadla zhruba desetina, za kterou jsme si koupili ojetou dodávku.“

Už se konečně nemusíte skrývat. Jaký to ve vás vyvolává pocit?
„Velmi dobrý ! Konečně si například můžeme otevírat a číst vlastní internetové stránky.“

Paní Dvorská, jsou děti v péči lékařů?
„Jistě! Doktoři jsou taky potřeba, zhruba na třetím místě životních potřeb.“

A vedete své děti k víře nebo budou mít možnost se rozhodnout sami?
„Ne, k víře děti nevedeme. Děti nemají mít s náboženstvími nic společného!“

A může si nějaký váš potomek k sobě domů přivést bezbožného kamaráda?
„No samozřejmě, pokud je hodný! Nejsme žádná sekta, abychom se uzavírali před lidmi!“

Danslav, přítel vaší dcery Julie, který na vás poslal belgickou policii, ale tvrdí něco jiného. Prý jste Julii udělali ze života peklo, když se ukázalo, že vám lhala v tom, že je Danslav z náboženské skupiny…
„Mstí se za to, že dostal kopačky.“

Bylo to vůbec její rozhodnutí, nebo se vám ten muž nelíbil a tak jste ji přinutili?
„Naši dospělou, sebevědomou a energickou dceru Julii stejně nejde k ničemu nutit! Jede si po svém. Ale samozřejmé ve věcech citů se taky někdy radí s rodiči. Důvěřujeme si.“

Pane Dvorský, v deníku Blesk se dokonce psalo o tom, že Julie byla možná i znásilňována...
„Tak to už přesahuje veškerou mez. Proti takovým sprostotám se budeme důrazně bránit! Po návštěvě policie jsme stále na svobodě, místní policajti nám ta absurdní obvinění dali dokonce i přečíst. Kdyby se vážně něco takového dělo, chovají se asi jinak.“

Autor: David Zápal