Tereza Černochová (40) o tátovi Karlovi: Dlouho mě šetřil...
43 fotografií
Před pár dny by zpěvák Karel Černoch (†64) oslavil osmdesátku. Na jeho počest se v minulém týdnu po republice s velkým úspěchem odehrály hned tři koncerty, které připravila jeho dcera, zpěvačka Tereza Černochová (40). Ta je teď pracovně na vrcholu, nedávno vydala i svou autorskou desku Slečna náročná a chystá se na závěrečný koncert v Praze.
Terezo, jaká tátova písnička je vaše nejoblíbenější?
„Miluju Popelky, to je písnička, kterou uměl dobře vyprávět hlasem, uměl se i doprovodit, což je pro zpěváka jeden z největších darů. Ale těch písní je víc a všechny nejsou až tak známé. Třeba na desce Letiště, která vyšla po zákazu, kdy táta nesměl zpívat, je pár skvostů. Jeden z nich je právě píseň Letiště, v té je velká emoce. Nebo píseň Sen kovbojů ze seriálu Zdivočelá země Táta tam zpívá o klucích, kteří mají sen zahrát si na indiány a kovboje a on takový byl. Strašně se mi to s ním pojí.“
Když jste teď připravovala koncerty, procházela jste spoustu materiálů. Bylo těžké zvolit, co tam zazní?
„Když jsem měla vybrat to, co miluju a co za to stojí, tak jsem zjistila, že je to minimálně čtyřicet naprosto top písniček. Navíc táta se promítl i do dětské tvorby, například nazpíval Gumídky. Pak je tam muzikál, který zpíval skvěle. To rozprostření je širokospektrální. Byl to dobrý zpěvák, který se hodil na všechno a jakýkoliv žánr vzal za pačesy, tak mu šel.“
7 pádů DNES: Černochová vyrovnala účty se Sagvanem Tofi za letitou urážku!
Jakou hudbu měl rád? Také širokospektrální?
„Určitě ano. Měl velký záběr. V době, kdy jsem se narodila, přivezl ze západu Thriller Michaela Jacksona, což byl obrovský převrat pro ucho muzikanta, který trpělo v komunismu. Stevie Wonder, Aretha Franklin, to všechno u nás znělo a já jsem to do sebe nasávala jako houba. Měl rád Bernsteina, Dvořáka i Smetanu, miloval country muziku, ale tu americkou. Měl rád mluvené slovo, třeba Jana Wericha, čímž mě absolutně nakazil, takže Fimfárum znám celý nazpaměť. A já tím nakazila svou dceru, takže ta už to taky umí nazpaměť.“
Právě Jan Werich byl tím, kdo ho přivedl ke zpěvu, že?
„Ano. Spíš ho popíchl, jestli by náhodou nechtěl dělat něco jinýho, než je rekvizitář, nebo chodit na grafickou školu. Slyšel ho hrát na kytaru nějakou písničku a říkal: »Já nevím, pane Černoch, jestli není lepší stát před vyprodaným sálem, než dělat rekvizitáře na Barrandově.« Takže ho takto popostrčil.“
A úspěšně.
„Tátu to nejdřív zaválo k vojenskému souboru, tam měli se Šimkem a Grossmannem kapelu VOJ. A po vojně do Juventusu. A pak už se kolem slétávali textaři a říkali: „Karle, pojď se prodat sám.“ To je všechno historie, která ho vynesla do role populárního zpěváka, který bohužel dostal zákaz. Myslím si, že kdyby se to nestalo, tak by byl na úrovni Karla Gotta.“
To nejspíš ano.
„I když jsou věci, které by táta neudělal. Můj dědeček nenáviděl komunisty, v minulosti mu všechno vzali, byl živnostníkem. Bylo to téma, které se doma hodně řešilo. Děda z toho byl nešťastný. I do táty to hodně pouštěl. A on byl samozřejmě sveřepý, až od nich přes prsty dostal. Lidi se s ním báli spolupracovat a někteří se od něho odvrátili. A v nějakých pětačtyřiceti letech se už těžko navazuje.“
Mluvili jste o tom doma?
„Dlouho mě šetřil. Pak ale nastaly situace, kdy jsem se sama začala zajímat, jak to měl, tak mi věnoval spoustu času, kdy jsme si o tom vykládali. Myslím si, že to bylo i období, které mu zadělalo na zdravotní problém, na který potom zemřel. Protože na přelomu 60. a 70. let zažíval velký stres.“
Prostor KVIFF X: Rozhovor s Terezou Černochovou
Celý rozhovor v Nedělním Aha! 22.10. 2023
43 fotografií
