Milan Šteindler (64) na jevišti: Od záletníka k Mašínovi
S Divadlem Sklep, které zakládal, oslavil nedávno jeho padesátku. Hraje tu už od čtrnácti! V poslední době ale našel Milan Šteindler (64) druhou scénu v pražském Divadle Na Jezerce. Role tu má různé – od notorického záletníka v Pánském klubu až po Ctirada Mašína.
Jak došlo k setkání s Divadlem na Jezerce? „
Kdysi se mě Honza Hrušínský zeptal, jestli bych tam nechtěl něco dělat, a měl na mysli režírovat. A já mu na to odpověděl: Já bych si možná radši zahrál! Nic na to neřekl a po nějakém čase se mi ozval Matěj Balcar, autor a režisér Pánského klubu. To bylo před dvěma lety. Od té doby jsem tam zakotvil a hraju už ve třetím představení.“
Jakou roli v Pánském klubu máte?
„Hraju tam Edu, majitele cykloservisu, podotýkám padesátiletého. To mě potěšili, že mi nabídli o dost mladšího, než skutečně jsem! (usmívá se) Eda je notorický záletník, který si nemůže pomoct, protože »to prostě potřebuje «, takže je neustále nevěrnej. S ostatními dochází na terapii pro sexuálně závislé muže. Být tam nechce, ale musí, přinutila ho manželka.“
Nedávno jste podle hry natočili i film.
„Ano, už je téměř sestříhán. Někteří, jako já nebo Zdeněk Žák, máme stejné role, ale objeví se tam i jiní kolegové než v divadle. Třeba Bolek Polívka tam hraje stárnoucího scenáristu, který má problémy sám se sebou. Ještě k mé roli; mám ji rád, protože se jedná o hajzla, což se dělá dobře. Werich vždycky říkal, že se záporné postavy hrají lépe, protože pro ty kladné je málo příkladů. A měl pravdu.“
Herec Milan Šteindler (64) po bouřlivém rozvodu a následném rozchodu přiznal Blesku: Mám novou partnerku!
Teď ztvárňujete jednoho z bratrů Mašínových. Jak ho vnímáte?
„Nehrajeme jenom Mašíny, i když se to představení tak jmenuje. Všichni tu máme více rolí. Já hraju ředitele divadla a kolega Slovák režiséra. Všichni dohromady se střídáme – já někdy představuju Radka Mašína, on Miluška Šplechtová je tu za Zdenu Mašínovou, která vypráví příběhy, a my stavíme obrazy, které se týkají různých fází jejich života. Je to takové hravé představení.“
Pomohly vám k tomu zkušenosti z Divadla Sklep?
„Ty mi pomáhají úplně všude. Protože se nebojím improvizovat nebo ze sebe udělat pitomce a být do určitý míry sebeironický, dělat si srandu sám ze sebe. Ve Sklepě si ji děláme velmi často. A improvizace je potřeba každou chvíli. Ve Sklepě to máme tak, že na začátku někdy ani nevím, co hrajeme.“
Černý humor Milana Šteindlera o koronaviru: Říká hodně drsné vtipy!
U Mašínů jste improvizovali, studovali historii. Měli jste k ruce odborné poradce?
„Takhle to představení vlastně vznikalo. Zkoušeli jsme a zároveň jsme se potkávali jak s historiky, tak s autory, kteří o Mašínech něco vědí. Třeba s Janem Novákem, který se s nimi osobně znal, protože žil dlouhou dobu ve Spojených státech. Ti nám o Mašínech a jejich životě povídali a z toho na jevišti vznikaly scény a obrazy.“
Celý rozhovor naleznete v tištěné podobě Nedělního Aha! (17. 10. 2021)