DRSNÁ PRAVDA O ZAGORCE. Tohle dělá, když neumí text
Kapelník Boom!Bandu Jiří Dvořák o tvrdohlavé Haně Zagorové, která oslavila narozeniny.
Kdy jste poprvé hrál s Hankou Zagorovou?
„Jednou mi někdo zavolal, jestli bych nešel s Orchestrem Karla Vágnera natočit nějaké písničky. Pochopitelně jsem souhlasil a poté, když si mě oťukli, si mě vzal Karel stranou a nabídl mi, jestli nechci místo něj hrát nastálo na basu, protože on měl v té době již hodně práce s organizací v nahrávacím studiu. Nastoupil jsem tedy a zažil spousty legrace s ostřílenými muzikanty a doprovázeli jsme kromě Standy Hložka a Hany Zagorové také různé umělce při dalších příležitostech.“
Netradiční rozhodnutí po rozchodu herců! A Depp oslní festival ve Varech
Po roce vám potom Karel Vágner s Hankou nabídli, jestli si nechcete postavit kapelu z nových muzikantů.
„Jmenovali jsme se Poklona a hráli s Hankou a Standou asi do roku 1993. V té době začali všichni podnikat a výrazně ubyl zájem o kulturu. Domluvili jsme se tedy, že se jako muzikanti budeme nějakou dobu živit hraním v zahraničí. Hrál jsem tedy asi pět let venku vždy tak pět měsíců v roce. Mezitím jsem hostoval v různých kapelách tady doma. Jednou přišel nápad si postavit kapelu s dechovou sekcí, kapelu, která bude mít plný zvuk. Díky zahraničním zkušenostem a také kontaktům jsem přemýšlel o názvu, a proto kapela dostala mezinárodní jméno Boom!Band. Ze začátku mě ani nenapadlo, že se kapela tady tak rychle uchytí. Ale chytla se, takže z toho zahraničí sešlo, tady bylo opravdu dost práce.“
O věhlas Boom!Bandu a vaše první vystoupení se potom zasloužili Jiří Korn a Lucie Bílá. Je to tak?
„Je. Na první vystoupení Boom!Bandu jsem pozval hostovat Jirku Korna a ten tak trochu pustil ven na Draculovi info o tom, jak nám to hraje. Lucie Bílá, která v muzikálu tehdy hrála, za mnou okamžitě přišla a ptala se, co že to mám za kapelu? Tak jsem připravil její písničky, nazkoušeli jsme je a Lucii pozval do zkušebny. Po první skladbě nadšeně zakřičela: ´Wow, já mám kapelu!´ A do několika dnů jsme s ní odehráli svá první vystoupení.“
A pak přišla další spolupráce s Hanou Zagorovou, tentokrát už s kapelou Boom!Band... „
Ano. S Hankou jsem se v té době potkal na nějaké akci a řekl jí o kapele. Za pár dnů mi volala kvůli vánoční Lucerně, kterou natáčela televize. To vše se odehrálo během podzimu 1996. Rok nato jsme už také hráli v Lucerně narozeninový koncert s Helenou Vondráčkovou. Opět snímaný televizí. Následovalo jedno vystoupení za druhým, především s Hanou, Lucií, Helenou, a k tomu hraní na prestižních společenských akcích. Vrcholem vzestupu byla samozřejmě nabídka doprovodit Karla Gotta a jeho gratulanty ve Sportovní hale na narozeninovém koncertě Gott 60 v roce 1999.“
S Karlem Gottem jste poté odjeli několik turné a obrovských koncertů. Dostali jste se do Petrohradu, Moskvy, Budapešti, Berlína a také do legendární Carnegie Hall v New Yorku, což je sen každého zpěváka či muzikanta.
„Na Carnegie Hall je krásné, že si hudebník přičichne k té americké slávě a show kolem toho. Přijela pro nás obrovská limuzína, kterou řídil černý řidič jak z filmu. Pak nás také ovšem negativně překvapilo, jak je to složitý byrokratický aparát, který má svá pravidla, a když potřebujete něco udělat nebo zajistit podle svých potřeb, tak to musíte řešit jejich prostřednictvím a nechají si to neskutečně dobře zaplatit. Jednání kolem technického zabezpečení byla velmi komplikovaná. Nakonec jsme si ale stejně odvezli fantastický zážitek.“
Jak si Hanka dokáže poradit s výsledkem textu?
„Hanka většinou nahradí vypadnuté slovo nějakým jiným, a kdybyste slyšela tu píseň poprvé, tak máte pocit, že takto je to správně.“
Když jste s Hankou, tak pódium žije. Vy si kolikrát i zatancujete a špičkujete se. Na co rád vzpomenete?
„Jednou Hanku lidé vytleskali a ona nám jako kapele oznámila přídavek. Chtěla říct: Nápad, ale řekla: Náskok. Tedy skladbu, kterou přidávat vůbec nechtěla. My jsme na ni samozřejmě nebyli ani připraveni, neměli jsme ani noty a začali jsme to hrát napůl zpaměti. A když Hanka uslyšela předehru k Náskoku, vytřeštila na mě oči. Náskok jsme běžně na koncertech nehráli, a když už, tak zrovna na tuhle písničku měla Hanka někde schované taháky. Byli jsme přesvědčeni, že to odzpívá tak někam do půlky a konec. Ona to ale i bez taháku zvládla naprosto bravurně.“
Zagorová a Margita na pohřbu Pilarové: Eva si zaslouží nejvyšší obdiv
Pokračování v Aha! 11. 9. 2021