Pravda o usmíření Pohlreicha se smažákem
31 fotografií
Češi ho veskrze milují, dávají si ho v nádražce i luxusním restaurantu, v bufetu do housky. Jistota… Když je doma fofr, klidně ho hospodyňka ukuchtí k nedělnímu obědu, na jídelních lístcích ho najdeme už za první republiky. Smažený sýr, zkráceně smažák, je v české gastronomii kultovním pojmem. Potíž je v tom, že slavní šéfkuchaři ho neberou jako sobě rovného.
Je gumový, táhne se jako žvýkačka, je kalorický, kulinářský parchant. Mluví o něm neuctivě. Slavný kuchtík Zdeněk Pohlreich donedávna tvrdil, že by ho nevzal do hu**! Nakonec vzal, usmířili se, dal mu šanci. Přece nepůjde proti obecnému vkusu. Michal David také neobstojí u kritiků, ale přece ho kdekdo poslouchá.
Smažený sýr byl hitem už před 2. světovou válkou, pochutnala si na něm i prvorepubliková smetánka, boom ale nastal v 60. letech. Byl levný, měli jste ho rychle na stole. Navíc nahradil řízek, když zrovna nebylo maso. Lidé prostě chtěli smažené.
A opravdu rozšířená se jeho konzumace stala až v 70. a 80. letech, což ale souviselo s rozvojem polotovarů.
„Jako kluk jsem ho miloval! Jako všichni ostatní, smažený sýr byl v Československu jednou z mála jistot,“ míní dnes Zdeněk Pohlreich. S patřičnou grimasou se do něho zakousl na podzim v pořadu Ano, šéfe!. Padlo jedno tabu, že to mlsné šéfkuchařské jazýčky nezvládnou. Zvládnou. Když si pochutná plebejský strávník, šmakuje třeba i prezidentovi. Vždyť Václav Havel smažený sýr miloval!
Více se o kultu smaženého sýra dočtete ve speciálu tištěného Nedělního Aha!
31 fotografií
