Utrpení Josefa Zímy (86): Už by nebyl, kdyby...
Má pořád stejný hlas i podobu, jen ho stáří trochu nachýlilo a kolena nedovolují rychlou chůzi. Král dechovky a princ z pohádky o princezně se zlatou hvězdou Josef Zíma oslavil v pátek 86. narozeniny.
Jak se cítíte?
„No, nezastihla jste mě zrovna v nejlepší formě. Už to bylo i lepší! Moc jsem neslavil, je to takové nanicovaté číslo. Osmdesát šest.“
Copak se děje?
„Vždyť vidíte, najednou nerozdávám úsměvy a dobrou náladu, jak jsem byl léta zvyklý. Nejde mi to.“
Zase vás bolí nohy?
„Ne, jen jedna. Ale bolí za dvě! Nebýt toho, cítil bych se jako mladík, všechno je jinak v pořádku. Musím se zřejmě smířit s tím, že mi už dávno není pětatřicet. Nějak si na to nemůžu zvyknout.“
Myslíte, že se to ještě někdy zlepší?
„Ano, jistá naděje tu je a můj doktor ji podporuje. Měl jsem v pravé noze ucpanou cévu. Věřím, že to nakonec bude lepší, že to vyjde. Jsem optimista. Pracuju na tom.“
Ještě zpíváte?
„Jako jestli vystupuju? To víte, že ano! Většinou tak pětkrát do měsíce. Moc mi to pomáhá. Víte, diváci, to jsou zázračné pilulky. Kdyby tu nebyli, bylo by mi hodně ouvej.“
Takže vás drží při životě.
„Ano, kdybych neměl práci a ten báječný styk s publikem, které se směje, reaguje a tleská, už bych tu asi nebyl. A taky musím říct, že mě hodně drží moje rodina.“
Více z rozhovoru najdete v tištěné verzi Nedělního Aha!