KAREL SVOBODA (†68): Rozhovor, který televize neodvysílala. Co chtěl říct národu pár dní před smrtí?

Skladatel Karel Svoboda (†68), který se koncem ledna zastřelil před svou vilou v Jevanech, jen pár týdnů před smrtí poskytl svůj poslední televizní rozhovor, který ale nikdy nespatřil světlo světa a navždy už měl zůstat v trezoru. Deník Aha! vám však nyní přináší jako jediný jeho přepis. Svoboda v něm s energií sobě vlastní, s typickou jiskrou v oku a pobaveným úsměvem hovoří o potížích se zpěvákem Bohušem Matušem (33) i o svých plánech do budoucna. Rozhodně však nepůsobí jako zlomený muž, který se už brzy chystá skoncovat se životem!

Karel Svoboda hned na začátku vypráví o tom, co si myslí o české povaze. „Jsme takové blbé povahy, to bylo přece i za první republiky, to mi táta vyprávěl modlitbičku českého rolníka, což bylo – Pane Bože, dej, ať sousedovi chcípne kráva. Ale venku je to jinak, moje rodina je z části americká a tam, když někdo má úspěch, tak je to inspirace pro toho druhého, aby mu dokázal, že je lepší, a ne, aby mu zapálil barák,“ konstatuje bez emocí Svoboda. Není z něj však cítit zášť vůči nepřejícím našincům. Jen na konci svého vyprávění o české povaze smutně schová hlavu do dlaní.

Když se později rozhovoří o potížích se svým bývalým pěveckým chráněncem Bohušem Matušem, ani jednou nezvýší hlas, i když některá jeho slova zní tvrdě. Spíš se pobaveně usmívá a jeho bystré oči pozorně sledují redaktora, jestli to, co říká, pochopil správně. „Udělali jsme mu s týmem Zlatou desku a on od nás časem z neznámých důvodů odešel. Na koncertě Heleny Vondráčkové mi pak před svědky vytkl, že jsem ho opustil já. Když Petr Kolář, se kterým pracujeme sedm let, vyhrál bronzového Slavíka, tak to Bohuš asi psychicky neunesl a začal kolem sebe kopat. Nesprávným směrem, protože to jeho tým mu udělal podprůměrnou produkci a nezajímavou desku. Prý o mně také něco rozhlašuje. Počkám, až mi to řekne do očí, a podle toho se k tomu postavím, popřípadě na něj podám trestní oznámení, kdyby se to dotýkalo mého týmu, rodiny, nebo etiky,“ popisuje své pocity z Bohuše Matuše energicky Svoboda. Nikdy ale není v jeho hlase cítit pohrdání vůči znepřátelenému zpěvákovi, nebo třeba únava z namáhavé práce na muzikálu Golem, jak se po jeho smrti začalo tvrdit.

Skladatel občas divoce máchá rukama, aby dodal svým slovům váhu, gestikuluje dokonce i hlavou, občas se ušklíbne. Takhle však opravdu nepůsobí starý unavený muž, který si chce co nevidět sáhnout na život! Naopak, plánoval si už další práci!
„Slíbil jsem Lucii Bílé, že s ní budu dělat další český muzikál, a pak už mám na rok 2008 jeden významný evropský projekt, takže když neumřu a budu na to fyzicky stačit, čeká mě velmi zajímavá práce,“ těšil se na sklonku loňského roku Svoboda. To bohužel ještě netušil, že osud s ním má naprosto odlišné plány...