Utajená sestra Kaisera (62): Proč o ní nikdy nemluvil!

Dlouho se k ní neznal a dusná atmosféra té doby se dala doslova krájet. Výčitky, hádky, vzájemné obviňování. I tak to vypadlo mezi sourozenci. Důvodem byl nezdar v podnikání. „Naše vztahy nebyly dobré, ale nevím, jestli o tom můžu mluvit bez Oldova svolení,“ řekla nám sestra Oldřicha – Eva Dousková.

Neuspěli
Když se po revoluci pustili do společného podnikání, založili firmu Pegas Trade. Byznys rozjížděli s hercem Martinem Dejdarem (52) a jejich společnou známou Eliškou. Otevřeli kavárnu v centru Prahy a zkoušeli uspět i v cestovním ruchu. Nedopadlo to ale podle jejich představ. „Tam byl zádrhel s podnikáním,“ přiznává otevřeně hercova sestra. Ve společné firmě byli čtyři. Největší díl zodpovědnosti ale nesla právě Dousková. „Dopadlo to tak, že jako ředitel společnosti jsem byla odstřižena od všeho a nemohla jsem nic dělat,“ přiznává.

Konkurz
Když se jim podnikání začalo hroutit, nakupily se dluhy, firma se ocitla před krachem a nakonec skončila v konkurzu. Kaiser, Dejdar i Dousková přišli o miliony korun. Nezdar v podnikání rozdělil sourozence i rodinu na dlouhá léta. „Kvůli tomu problému dokonce pět let se mnou nemluvili ani rodiče, natož Olda. Všechno jsem to odskákala já, i když to bylo jinak,“ uzavřela Kaiserova sestra.

Eva: Věřím, že to už bude dobré

Problémy v podnikání a finanční ztráta je na několik let rozdělili. Sourozenci Oldřich Kaiser (62) a jeho sestra Eva (68) si znovu k sobě hledají cestu. Vždyť se mají pořád rádi. A spolu pak mohou vzpomínat na krásné dětství. Jaký byl jejich život?

Váš vztah s bratrem skončil na bodu mrazu.
„Naše vztahy skutečně nebyly dobré, ale nevím, jestli o tom můžu mluvit bez Oldova svolení.“

Můžete prozradit, co se stalo?
„Tam byl zádrhel s podnikáním s Oldou a s panem Dejdarem resp. ne tak ani s nimi, ale s jednou dámou, která zavinila všechny ty hrůzy. Za to, co zavinila, je pro mě dodnes nejmenovatelná.“

Myslíte vaši společnici ve firmě?
„Ano. Stáhla mě do maléru, o kterém dnes nechce mluvit ani Olda, ani pan Dejdar. Byla to chyba nás všech, že jsme si ji vůbec připustili k tělu. Ona byla vypečená jako svatomartinská husa a chamtivá, jako hladový šakal.“

Ovšem největší zodpovědnost byla na vaší hlavě. Byla jste ředitelkou firmy.
„Jako jednatel společnosti jsem najednou byla odstřižena od všeho a nemohla jsem podnikat dál a ani nic dělat.“

Rozumím li tomu správně,  zkrachovali jste.
„Firma skončila v konkurzu.“

O kolik peněz jste přišli?
„Miliony korun.“

Takže do byl hlavní důvod, proč se vaše cesty rozešly?
„Ano, to byl velký problém a pravda je, že jsme se hodně dlouhou dobu neviděli. Vlastně díky té paní beze jména a krachu. Kvůli tomu problému se mnou pět let nemluvili dokonce ani rodiče. Natož Olda. Všechno jsem to odskákala já, i když to bylo jinak, ale nikdo nechtěl poslouchat druhou stranu.“

Odstupem času se vaše vztahy změnily k lepšímu?
„Snad to už teď bude lepší. Jsme oba paličatí. Teď jsme v kontaktu, zrovna jsme nedávno pobírali rodinné foto po rodičích a řešili nějaké rodinné záležitosti.“

Rodiče by byli jistě rádi. Odkud vlastně pochází vaše rodina?
„Naše máma Julie pocházela ze Slovenska. Poté, co se přestěhovala do Liberce, chvíli dělala pokojskou v Hotelu Imperial a pak si udělala zdravotní školu. Celý život však pracovala jako zdravotní sestra.“

A co váš tatínek?
„Otec si hned po vojně vzal maminku, pracoval jako laborant. Později jezdil na montáže a potom až do konce života pracoval jako reprodukční fotograf v tiskárně v Liberci.“

Váš bratr Oldřich je mladší o šest let. Jak si vzpomínáte na vaše dětství?
„Jako malí jsme často vyváděli. Když byla maminka v práci a táta na montážích, měli jsme paní na hlídání. Šlo o Rusku, hodně milou paní. Ale my jsme strašně řádili.“

Co jste spolu vyváděli?
„Vždycky jsme začali křičet o pomoc, že nás někdo vraždí. Pak nám sousedka bouchala na dveře – Ježíš Maria, co se to tam děje? Ta si s námi užila...“

Takže jste se rozhodně nenudili, ale spíš vymýšleli lumpárny...
„Byly jsme veselé děti, také jsme doma často zpívaly husitské chorály. Pořádně nahlas, až se třásla okna. Když jsem byla větší, tak Olda »hlídal«, když za mnou přišli kamarádi, a dával echo, jestli nejedou rodiče. A když mě napráskal, tak mi musel za trest dělat snídaně.“

Jací byli vaši rodiče? Přísní, nebo benevolentní?
„Máma byla na mne přísnější, můžu říct tvrdá. Olda to měl o něco snadnější. To, co jsem chtěla dělat, to mi zakazovala a to, co mě nebavilo, do toho mě nutila. Proto jsem třeba nemohla hrát divadlo jako Olda.“

Takže též jste chtěla být herečkou?
„Hrozně mě bavilo divadlo. Máma ale ze mne chtěla krasobruslařku. Já chtěla hrát divadlo, ale nemohla jsem.“

Mrzelo vás to?
„Beru to tak, jak to je.“

Když jste se tedy nemohla hrát divadlo, čemu jste se po škole věnovala?  
„Vystudovala jsem střední ekonomickou školu. Pracovala jsem v kulturním oddělení  Městského národního výboru. Jenže mě vyhodili, neboť jsem pokřikovala na příslušníky Veřejné bezpečnosti sprostá slova u příležitosti výročí 21. srpna...“

Neříkejte! A jaká?
„To nemohu říct, byla opravdu sprostá. Kvůli tomu jsem nenašla sedm let práci. Můj kádrový posudek nebyl dobrý.  Byla jsem nežádoucí.“

Jak jste to řešila?
„Zachránila mě až svatba s mým manželem, protože jinak by mě zavřeli za příživnictví. To byla jiná doba.“

A čemu se věnujete nyní?
„Pracuji v cestovním ruchu. Po krachu firmy jsem už velmi těžko hledala práci, byla jsem pro zaměstnavatele »stará«, takže chvíli jsem dělala prodavačku.“

Osud si s váma pěkně pohrál. Nemrzí vás to?
„Jak jsem již řekla, beru to tak, jak to je. Nestěžuji si.“

Lvem oceněný vtipálek Oldřich Kaiser: Partnerka nic nedostala, už má léta!