Richard Tesařík promluvil o svém otci, válečném hrdinovi: Podivná smrt na návštěvě!
Zúčastnil se několika vítězných bitev 2. světové války, byl těžce raněn a po bitvě o Kyjev byl vyznamenán titulem Hrdina Sovětského svazu. Přesto byl generál Richard Tesařík (†51) za minulého režimu uvězněn a později i vyloučen z armády. Na svého otce hrdinu zavzpomínal pro Nedělní Aha! jeho syn, zakladatel kapely Yo Yo Band, Richard Tesařík (69).
Jaké to je z dětského pohledu, mít tátu hrdinu?
„Byli jsme na něho hrdí, připadal nám hrozně veliký. Vím, že ve škole se o tom mluvilo, ale děti to zas tak nebraly. Svým zjevem byl však impozantní.“
Předpokládám, že jako generál byl přísný i doma?
„Generálem se stal později, ale přísný byl určitě. Měl bohužel pocit, že když on je hrdina Sovětského svazu, musí mít i geniální děti, které umějí integrály již v osmi letech. Takže facky občas létaly, ale naštěstí byl málo doma, takže to bylo jednou za čas.“
Jaké vlastnosti jste na něm obdivoval?
„Že byl čestný, přímý a že ze svého názoru neuhýbal.“
Je něco, co vám na něm vadilo?
„Měl na mě s bráchou vysoké nároky, ale jak jsem se později od jeho sester dozvěděl, v dětství prý byl stejný lajdák jako my. Asi na to časem pozapomněl.“
Kde vaří slavní: Hudebník Richard Tesařík do hospod nemusí! Jakou má kuchyni…
Celý článekK čemu vás otec směroval?
„Abych byl lékař, což já nechtěl. Měli jsme kvůli tomu poměrně prudké neshody, zvláště když já projevil přání jezdit s buldozerem. Vedl nás i k hudbě, dobře zpíval, babička byla operní pěvkyně a také matka krásně zpívala. Koupili nám piáno, ale otec na to příliš nedohlížel, protože byl pořád pryč. Když přijel, chtěl ukázat, co umíme a pak konstatoval, že jsme se toho moc nenaučili.“
Jako frontový voják měl prý také problémy s alkoholem?
„Doma jsem ho zlitého nikdy neviděl. Maximálně, když si přivedl přátele, tak byli veselí, ale nikdy to nepřekročilo meze. Ty úlety měl zřejmě na nějakých banketech a oslavách. To pak dostával i záchvaty pravdomluvnosti a byl z toho průser.“
Líčil vám někdy nějaké situace z války?
„Jako dětem nám nic takového nevykládal, to si nechával pro sebe. Možná až později nám něco z té doby řekl.“
Jak se seznámil s vaší maminkou?
„V Buzuluku na frontě. Matka byla také voják, zdravotnice, na konci války měla hodnost nadporučík. Vzali se v roce 1944.“
I když nejsem zrovna matematik, vychází mi, že jste byl počat na frontě.
„Ano, narodil jsem se v prosinci 1945.“
I když byl váš otec hrdina Sovětského Svazu, byl za minulého režimu zatčen a uvězněn. Jak na ten den vzpomínáte?
„Tenkrát mi bylo asi osm let. S bráchou jsme si hráli na dvoře, a když jsem přišel domů, viděl jsem, jak se nám nějací lidé přehrabují v bytě a že i ve sklepě svítili baterkami. Máma brečela, nevěděl jsem, co se stalo. Nic nám k tomu neřekla, až potom jsme se od ní dozvěděli, že táta je na vojenském cvičení. Ani nám to nepřišlo divné.“
Jak otec zemřel?
„Stalo se to v době, kdy už byli s matkou asi pět let rozvedení. Na návštěvě na chatě u jeho přátel u Ústí nad Labem se veselili, hrálo se na kytaru a k ránu dostal záchvat. Zemřel na infarkt. Viděl jsem ho asi čtrnáct dní před tím a všiml jsem si, že mu nebylo dobře a bral si nitroglycerin. Tenkrát mi řekl, že má anginu pectoris. Mimochodem, zrovna studoval práva a byl ve čtvrtém ročníku.“