Symbol sametové revoluce Kubišová: Proč jsem odmítla Havla
53 fotografií
Její Modlitba pro Martu se stala symbolem odporu proti sovětské okupaci Československa v srpnu 1968 i sametové revoluce v listopadu 1989, kdy ji poprvé po dvacetiletém zákazu zazpívala na balkoně Melantrichu před Václavským náměstím plným demonstrantů s klíčemi. Po devětadvaceti letech se Marta Kubišová (75) vrátila tak říkajíc na místo činu a zavzpomínala nejen na listopadové dny, ale i na prezidenta Václava Havla (†75).
Potkáváme se na balkoně, kde v listopadu 1989 započala vaše druhá kariéra.
„No spíše třetí. Druhá byla to, co následovalo po roce 1968. Už jsem tu jednou byla, ale je to fajn. Ráda se sem vracím a podívám se na toto místo.“
Vybavují se vám pocity, které jste tenkrát měla, když jste vystoupila před tolika lidmi?
„Ty nelze zapomenout. Přiběhla jsem z kanceláře z ulice V Jámě, což je jen několik metrů. Vyzvedával mě tam Ondřej Vetchý se slovy, že mě Václav Havel potřebuje. Tak jsem šla za nimi. Jen jsem se pozdravila s Vlastou Chramostovou a publicista Jiří Černý mě vystrčil na balkon, že by to chtělo Modlitbu. V tu chvíli jsem si uvědomila, že to budu muset zpívat bez hudby, navíc tlampače byly otočené do lidí a já měla krátkou ozvěnu. Vůbec jsem nevěděla, čeho se držet. Bylo to prostě šílené. Po odzpívání jsem se zhroutila do křesla a tam jsem dlouho seděla zatuhlá.“
Vaše Modlitba pro Martu dostala v roce 1989 nový kontext. Řekla jste si někdy v životě, že už vás tahle písnička štve?
„To ne. Ale někdy, když se koncert odehrává v temperamentnějším prostředí a horku, protože mně teď po tom infarktu bývá dost horko na jevišti pod světly, si říkám – to teda budu u té Modlitby vypadat! Ale snažím se ji vždycky dát, byť jí ještě předchází Magdalena.“
Byla jste u toho, když tisíce lidí vyvolávaly: Havel na Hrad. Přála jste si to i vy?
„Věděla jsem, že je to jediné možné řešení. Nebyl to politik, byla to citlivá umělecká duše. Ale nikdo nechtěl nic jiného, než aby se stal prezidentem.“
Václav Havel pak začal vytvářet svůj prezidentský úřad a do funkcí svých spolupracovníků obsazoval kamarády. Nedostala jste také nabídku na nějaký post?
„Bylo to v době, kdy jsem nevěděla, zda budu, či nebudu mít kapelu. Hodně se mi snažil pomoct a dát ji do kupy textař a hudebník Zdeněk Rytíř, ale moc se to nedařilo. Do toho přišel Václav Havel a oslovil mě, ať jdu pracovat na Hrad a starám se tam o pronájmy reprezentativních prostor. To jsem ale odmítla. Navíc jsem nemohla. Stále mi drželi místo ve starém zaměstnání, kde jsem si vzala dva roky neplaceného volna.“
Takže jste opravdu reálně zvažovala, že byste po revoluci zůstala sedět v kanceláři?
„Co jiného by mi zbývalo, kdyby se pěvecká kariéra nenastartovala? I když dneska mi kolegové říkají, že jsem měla tenkrát tak našlápnuto, že jsem mohla všechno. V roce 1994 přišla Helena Vondráčková s tím, že uděláme comeback Golden Kids, tak jsme ho udělali. Ale nešlo to dlouho, protože Vašek Neckář měl zase svoje plnění smluv. Pak jsem začala vystupovat s klavíristou Rudou Roklem a houslistou Jarouškem Svěceným, dali jsme dohromady takové trio. Když Rudolf onemocněl, tak do toho rozjetého rychlíku naskočil Petr Malásek a od té doby jsme spolu.“
Proč jste se tedy po roce 1989 rozhodla k pěvecké dráze vrátit?
„Protože moje dcera Káťa toužila po videu, které bylo tehdy hodně drahé. Stálo asi šedesát tisíc korun. Se svým platem úřednice bych na něj neměla. Dala jsem jí na vybranou – buď budu zpívat a to video si možná budeme moci pořídit, nebo zůstane vše při starém. A Káťa řekla, ať zpívám!“
Ukončila jste hudební kariéru. Nestýská se vám po vystupování?
„Ani náhodou! Nikdy jsem nebyla holčička, která chtěla být od šesti let herečkou nebo zpěvačkou. Vyzkoušela jsem si to už během těch dvaceti let, kdy jsem zpívat nesměla. A ani tehdy se mi nestýskalo.“
Celý rozhovor najdete v tištěném sobotním Aha!
Marta Kubišová zazpívala na Koncertu ´68 Modlitbu pro Martu
53 fotografií
Nemáte pravdu. Paní Kubišová je příjemná a inteligentní žena. 
