Smutná GALERIE: Fotil, jak mu manželka umírá na rakovinu!
Na jedné fotografii se Jennifer Merendino (†40) usmívá sama na sebe, prochází se ulicemi New Yorku, její dlouhé tmavé vlasy vlají ve větru. Na další už sedí na nemocničním lůžku, má oholenou hlavu a křeč v obličeji podává svědectví o nekonečné bolesti. Sérii fotografií pořízených v letech 2010 – 2011, které dokumentují její boj s karcinomem prsu s názvem »Bitvu, jsme si nevybrali«, vytvořil její manžel Angelo Merendino (39). Pokusil se rodině, přátelům i neznámým lidem přiblížit, jaké soužení prožívají každý den.
Jejich příběh zaujal celý svět. „Cítili jsme, že naše rodina a přátelé nejdřív nechápali, jak vážné to je,“ vysvětluje Newyorčan Merendino. „Začal jsem dělat tyhle fotky, protože jsem tušil, že by to lidé měli vidět,“ dodává.
Fotografie zachycují jeho ženu Jennifer po celou dobu léčby rakoviny, od holení hlavy v koupelně, po procházku venku, výlety k moři. Jsou jak složité, tak krásné a naprosto tragické. Sugestivní, syrové, smutné. Vyjadřují bezmoc, touhu po životě a marný boj, který vedou miliony lidí po celém světě každý den.
Poslední fotografie je srdceryvná, je to konec naději, konec příběhu. Jenny zemřela 22. prosince 2011, je to napsáno na náhrobku. Fotili, aby zapomněli na bolest, na oba to působilo jako terapie, když vykřičeli do světa zprávu o svém neštěstí. „Tento svět je hodně negativní, proto jsem rád, že jsem mohl přispět něčím, co je o lásce a o životě. Tyto fotky nejsou jen o rakovině,“ vysvětluje manžel.
»Jako ve filmu«
Angelo se s Jennifer poprvé setkal v Cleevelandu v Ohiu v roce 2005, pracoval tam jako barman. Na parkovišti čekal na manažera, když v tu chvíli přijela Jennifer. Byl to nezapomenutelný zážitek! „Bylo to jako ve filmu, všechno bylo jako zpomalené, hned jsem věděl, že se s ní chci oženit. Ona je ta pravá,“ říká dojatý Angelo. Stali se přáteli, ale až šest měsíců po tom, co se setkali, získal Angelo odvahu jí říct, že je do ní blázen. „Řekl jsem jí, že jsem se do ní zamiloval,“ vzpomíná. „Nemohla tomu uvěřit, ale cítila to stejně,“ dodává.
Začali spolu chodit v březnu roku 2006, o pár měsíců později se Angelo přestěhoval za Jennifer do New Yorku. Tu noc, kdy za ní letěl, měl už v kapse zásnubní prsten. Vzal ji do oblíbené restaurace, klekl si před ní a požádal ji o ruku. „Křičela na mě, ať držím hubu, a to doslova,“ směje se dnes. „Ale pak popadla prsten a já jsem věděl, že je to ano.“ O rok později měli svatbu v Central Parku, jen v rodinném kruhu. Jejich líbánky ale byly velmi krátké. Pět měsíců po svatbě jí zjistili rakovinu prsu.
Naděje
Krutá diagnóza jim obrátila život vzhůru nohama. Jennifer prošla oboustrannou mastektomií, chemoterapií, ozařováním a rekonstrukční chirurgií. Angelo se jí snažil být pořád oporou. K radosti všech rakovina v roce 2008 zmizela a ona se byla schopna vrátit do práce. „Byli jsme vyčerpaní, zmatení a vystrašení,“ popisuje on.
Báli se, že se rakovina opět vrátí. A stalo se. V roce 2010 lékaři zjistili, že se rozšířila do jater a kostí. Tentokrát podpora rodiny chyběla. Byli na to pouze sami dva. Frustrovaný a smutný Angelo se rozhodl vzít do ruky svůj fotoaparát.
Rakovina s novou tváří
Jennifer trpěla bolestmi, rakovina ji trápila již čtyři roky. Pobyt v nemocnici, který byl delší než obvyklé týdny, se stal vyčerpávající. Nakonec se rozšířila do boku, co způsobuje bolestivou chůzi, takže musela používat chodítko. U každého vývoje i změny byl její manžel, který ji podporoval a zároveň vše dokumentoval.
Smrt
Rakovina ji zabíjela čím dál tím rychleji, a vše se odrazilo ve fotografiích. Oba začali ztrácet naději. „Věděli jsme, jak je situace vážná,“ říká manžel. Jennifer byla bojovnice, chtěla žít. Ještě stihli s přáteli a rodinou oslavit dny, které spolu strávili. Pořád se usmívala. Řekli si, že se budou smát až do úplného konce. V prosinci 2011, jen pár dní po jejích čtyřicátých narozeninách, se stav Jennifer opět zhoršil. V té době lékař oznámil Angelovi, že ji brzy ztratí.
Její poslední slova zněla: „Milovala jsem všechno,“ a zemřela.