Tomio Okamura k neštěstí: Japonci rabovat nebudou!
Ihned poté, co ničivé zemětřesení v Japonsku udeřilo, se český podnikatel japonského původu Tomio Okamura snažil spojit se svými blízkými. Prožil hodiny strachu, než se mu podařilo dovolat.
Spojil jste se se všemi příbuznými, nebo je v Japonsku někdo z rodiny, o kom nemáte zprávy?
„Ihned jsem volal tátovi, který žije v Tokiu. Pětkrát jsem se nedovolal a měl jsem pochopitelně strach. Můj otec žije v jedenáctém patře činžáku a tam se to klepe pořádně. Nakonec jsem se dovolal. Táta mi jenom stihl říct, že je v pořádku a spojení zase vypadlo. Ale to už jsem se pochopitelně uklidnil. V průběhu pátku jsem pak zjistil, že zbytek rodiny je také v pořádku. Mám v prefektuře Niigata 23 bratranců a sestřenic.“
Popsal vám váš otec, jak prožíval zemětřesení?
„Krátce před otřesem se ozve varování. Tentokrát bylo mezi varováním a otřesem asi dvacet sekund. Navíc se automaticky vypne elektřina a odpojí plyn. Japonci přesně vědí, co mají dělat. Mému otci je šedesát devět let, takže zažil už zhruba šest desítek silnějších zemětřesení. Ale tentokrát pochopil, že to bude skutečně velké, a podruhé v životě si nasadil přilbu, když utíkal z domu.“
Vypukla v ulicích panika?
„To ne. Japonsko je země, která se chvěje prakticky neustále. Jednou do měsíce zažijete malé zemětřesení, kdy se chvějí skleničky, a jednou do roka velké, kdy na vás padá nábytek. V roce 1923 zasáhlo Japonsko obrovské zemětřesení a od té doby se říkalo, že to musí přijít znovu. No, a je to tady. Tím nechci tu tragédii bagatelizovat, ale Japonci věděli, že to jednou přijde. A podle svých možností se maximálně připravili.“
Jak vypadá situace nyní?
„Volám otci každý den. Stále přicházejí nějaké slabší otřesy. Říkal jsem mu: Tati, jdi na noc do nějakého jednopatrového hotelu. Ale on mi řekl, že nevidí důvod, a vrátil se do svého bytu v jedenáctém patře. To jsou prostě Japonci... Okamžitě po zemětřesení začali lidé pomáhat odstraňovat škody. A co nás v Evropě možná překvapí, nebylo a nebude žádné rabování.“
Přeci se nemůžete zaručit za 130 milionů Japonců, že ani jeden nebude rabovat...
„Nebude. Dříve, když se po zemětřeseních objevily podobné případy, vždycky při vyšetřování vyšlo najevo, že se rabování dopustili zahraniční dělníci. Rabování po zemětřesení vnímají Japonci téměř stejně jako vraždu.“
