Eva z Ústí: Porodila děti po amputaci nohou!

Všechno to začalo 27. května 2005. „Měla jsem před zkouškami, bolela mě hlava, tak jsem si šla lehnout,“ vzpomíná Eva. Ráno už ale nic nebylo jako dřív – po těle měla vyrážku a nohy jí zčernaly. Skončila v litoměřické nemocnici, odkud ji přeložili do Ústí nad Labem, kde deset dní bojovala o život v kómatu. Ujal se jí pediatr Jan Pajerek, později také lékařka z protetického centra Jana Táborská. „Nohy byly v nekróze, běžně se amputují ke stehnu. Ale Evě zůstaly teplé bérce. Zkusili jsme to jinak,“ říká dnes už primářka. Zachránili jí nejen část končetin, ale i budoucnost.

Nohy jí kvůli meningitidě neboli zánětu mozkových blan úplně zčernaly.

Následovala rekonvalescence, která byla náročná jak pro tělo, tak pro křehkou dívčí duši. „Díky příteli, který mě držel nad vodou, podporoval, nutil ke cvičení, jsem se dokázala rychle dát dohromady. Kdyby nebylo jeho, asi bych to nezvládla,“ usmívá se Eva. S Václavem (tehdy 18, dnes 38) byla tenkrát teprve půl roku, ale životní tragédie je spojila. Dnes mají dvě zdravé holky (9 a 11) a jsou stále spolu.

Spásný nápad

Primářka Jana Táborská se rozhodla zariskovat – a vyplatilo se. „V případě amputace v oblasti stehna se člověk nemůže pohybovat bez berlí, sám se nezvedne,“ vysvětluje. Díky odstranění jen části pod koleny může Eva žít aktivní život. V Ústí se dnes daří zachránit bérec ve čtyřech z pěti případů.

Další krok

„Pracuji jako zdravotní sestra v litoměřické nemocnici, starám se o rodinu, a když už mi zbude trochu času, ráda ho trávím s pejskem,“ říká Eva ke svému dnešnímu životu. Už roky používá esteticky upravené protézy, které vypadají jako běžné nohy. Teď je ale připravená udělat další krok – pořídit si otevřené, kovové protézy. „Po těch letech jsem si uvědomila, že se nemám za co stydět,“ říká odhodlaně. Její odvaha inspiruje i další, kteří se učí znovu žít.

Musíte vědět!

Michal (64) onemocněl nevyléčitelnou nemocí: Měl jsem 120 kilo a polykal prášky

Celý článek

.

Fotogalerie

3 fotografie