Ocenění vzácného plzeňského rukopisu: Je z něho kulturní památka
Vzácný rukopis Petra Albina s portréty členů saského rodu Wettinů byl před pár dny ustanoven archivní kulturní památkou. Vlastní jej Archiv města Plzně. Originály obrazů, jejichž zmenšeniny jsou ve vzácném tisku, zmizely koncem války z Drážďan. Poté, co zámek obsadila Rudá armáda...
Wettinové pořizovali pro své rezidence galerie předků, na honosných dílech nijak nešetřili. „Ta nejvýznamnější vznikla z iniciativy Kristiána I. pro Dlouhou chodbu zámku v Drážďanech. Plátna v letech 1588 až 1589 zhotovil dvorní malíř Heirich Göding starší,“ prozradil vedoucí Archivu města Plzně Adam Skála.
Malby pro rukopis vznikaly ve stejnou dobu jako obrazy. Na levé stránce se vždy nachází vyobrazení saských kurfiřtů a vévodů z rodu Wettinů a na druhé, pravé stránce jsou jejich stručné medailonky. „Celkem je zde zachyceno 46 Wettinů,“ uvedl Skála s tím, že někteří jsou zřejmě fiktivní. Mimochodem, český král Přemysl Otakar II., když ještě neměl legitimního následníka, prasynovce Fridricha I. Pokousaného z rodu Wettinů zasnoubil se svou starší dcerou Kunhutou, přičemž nevěstě přiřkl jako věno veškeré přemyslovské državy. Nicméně dědicem trůnu se stal Václav II.
Kam zmizely originály?
Originály obrazů z Dlouhé chodby drážďanského zámku přečkaly na místě až do roku 1942. Poté je převezli do 20 km vzdáleného zámku Naunhof. „V létě 1945 obýval zámek oddíl Rudé armády. Po jeho odchodu byly nalezeny jen roztroušené úlomky rámů, samotné oleje chyběly,“ vysvětlil Skála.
Kudy putoval?
Přesun díla z drážďanské kunstkomory do plzeňského archivu je zčásti obestřen tajemstvím. Nikdo neví, jak se z Německa dostal do knihovny cisterciáckého kláštera v Oseku. Na konci 19. století je rukopis uveden v tamním katalogu. Po zrušení kláštera v roce 1950 se po něm slehla zem. U sebe ho měl nejspíš poslední mnich a převor kláštera Zikmund Jan Kapic, neboť roku 1970 byl zakoupen do Archivu města Plzně od jeho dědiců.
