České velikonoční obyčeje: Pomlázka předávala mízu
4 fotografie
Do křehka upečený beránek, pomlázka upletená z vrbového proutí a za básničku barevné vajíčko. Jaké tradice, které známe jako velikonoční, udržovali již staří Slované? To rozkrývají slavista Jiří Dynda a historička Eva Doležalová z Akademie věd ČR.
Trojjediný beránek
Bez beránka si Velikonoce dnes neumíme představit. Tento symbol přitom spojuje křesťanské, židovské i lidové pojetí svátku. „V judaismu se jedná o připomínku vyvedení Židů z Egypta. Křesťané tradici adaptovali nejen do pečení masa beránka, ale i do pečení sladkého těsta ve tvaru beránka,“ vysvětluje Eva Doležalová. „V lidové symbolice nám však beránek evokuje spíše jarní rození mláďat ovcí a probouzející se přírodu,“ doplňuje Jiří Dynda.
Svěcení kočiček
Zvyky zavedené křesťany si lidé v minulosti často měnili k obrazu svému a nakonec je i církev přijala za své. „Jde třeba o svěcení kočiček na Květnou neděli, kdy si je můžete vzít z kostela domů a dát si je třeba za obraz jako ochranu před čarodějnou mocí. Na Bílou sobotu se u kostelů a farností pálí velký, skoro až »pohanský«, oheň. Lidé z něj vytahovali proutky a dřevíčka, která pak kvůli ochraně před magií zakopávali na poli,“ vysvětluje Jiří Dynda.
Znovuzrození Krista i přírody
Zatímco z pohledu křesťanské symboliky je nejdůležitější Ježíšova smrt a zmrtvýchvstání, pro pohany byla důležité znovuzrození přírody. „To kuře klubající se z vajíčka je analogií Krista, který po vzkříšení vylézá z hrobky. Podobné analogie najdeme i v obřadním zasévání, kdy zrno v podstatě pohřbíme do země a časem z něj vyroste nový život. Tyhle symbolické lidové a křesťanské obrazy se vzájemně posilovaly,“ vysvětluje Jiří Dynda.
Unikátní pondělní koleda
Jedinečným českým zvykem je koledování s pomlázkou. „Kolednické pondělí a vyplácení mladých dívek nemá s křesťanstvím ani judaismem nic společného. Nikdy jinde ve světě nemá obdoby kromě zemí střední Evropy. Šlo zřejmě o slovanskou zvyklost předávat novou mízu – zelené ratolesti nebo proutky – z čehož zřejmě vznikla pomlázka,“ říká Eva Doležalová. Nejstarší zprávu o koledování máme z 15. století z kázání Jana Rokycany. + 03 Obyčeje koledníci První zmínky o koledování s pomlázkou pocházejí z 15. století.
Zmizí tradice kvůli brutalitě?
Zatímco v minulosti chodili koledovat muži i ženy, nyní se tato tradice až na několik regionálních výjimek týká výhradně mužů. Čím to je? „Proč vymizela ta vzájemnost a kdy se z toho stal tak jednostranně patriarchální a mnohdy i brutální zvyk, na to asi neumím odpovědět. Zvyklosti založené na vzájemném navštěvování a hoštění koledníků v soukromí ale v městském prostředí upadají, postupně mizí i z některých vesnic. Úspěch podobných tradic závisí na zdravé sousedské pospolitosti,“ říká Jiří Dynda.
Pohané jaro slavili déle
Podle historiků staří Slované slavili příchod jara několik měsíců a jednotlivé zvyky se vážou na hospodářské úkony. „Tehdy Velikonoce byly jen jeden z mnoha svátků a mnohem více »pohanských« zvyků se dělá v různých svátcích okolo, ať už je to vynášení Morany či postní karnevalové průvody. Po Velikonocích jde třeba o pálení čarodějnic nebo Letnice, u kterých se i po příchodu křesťanství udržely předkřesťanské očistné a obětní obyčeje.
4 fotografie
