Dvě kulky do zad! 100 let od atentátu na Aloise Rašína
Střílel kvůli politickým názorům. Před 100 lety vytáhl anarchokomunista Josef Šoupal pistoli a tehdejšího ministra financí Aloise Rašína střelil dvakrát do zad. Kvůli věku dostal místo oprátky 18 let v base.
Den jako každý jiný. Tak vypadal přesně před sto lety pátek 5. ledna 1923. Když však Alois Rašín (1867 – 1923) vyšel z domu, aby se před devátou dostal do práce, zazněly pražskou Žitnou ulicí před domem č. 6 dva výstřely. Devatenáctiletý extremista Josef Šoupal, který odsuzoval Rašínovy politické postoje, se s pistolí v ruce dal na útěk, zatímco se politikovo tělo kácelo k zemi. Zbabělý útok zezadu nikdo nečekal, přesto se dostalo postřelenému okamžité lékařské pomoci od doktora bydlícího ve stejném domě.
Žil ještě měsíc a půl
Střelná zranění ministra financí byla velmi těžká a i přes rychlou pomoc a operaci se stav nelepšil. Od pasu dolů následkem rány do míchy ochrnul a doktoři mu věštili pouhé hodiny. Alois Rašín však neúnavně bojoval o život dlouhý měsíc a půl, 18. února však podlehl infekci mozkomíšního moku. „Sledovali jsme hrdinný zápas Vašeho pana chotě se smrtí do poslední chvíle, doufajíc, že jeho energie a železná vůle dovede zvítěziti. Bohužel, nebylo tak souzeno a nezbývá nežli vysloviti Vám upřímnou lítost nad těžkou ztrátou,“ stojí v posledním dopise prezidenta T.G. Masaryka vdově Karle Rašínové.
Atentátník oprátce unikl
Když Šoupal prchl z místa činu, pokusil se skrýt ve sklepě jiného domu, policie ho však i díky svědkům dopadla téměř okamžitě. Když atentátníka vedli strážníci na komisařství, museli ho bránit před rozzuřenými lidmi. Ty nepotěšil ani soud. Řízení se vleklo půl roku do října 1923 a Šoupala nakonec odsoudil k 18letému tvrdému žaláři. Podle prvorepublikových zákonů byla hranice plnoletosti 21 let, a tak devatenáctiletý střelec nemohl dostat trest smrti.
Vděčíme mu za korunu
Alois Rašín byl ekonomem a prvním československým ministrem financí. Získal si pověst budovatele státu a zasadil se o stabilizaci rozvrácené poválečné ekonomiky. Nesmazatelně se do historie zapsal především svou měnovou reformou z roku 1919, při které dokonce nechal na čas uzavřít státní hranice, aby dal okolkovat veškeré oběživo a osamostatnil tak československý peněžní oběh. Výsledkem tak byla samostatná československá měna – koruna. Jeho podobizna se dostala i na tehdejší dvacetikoruny.