Neobvyklý design krematoria pro domácí mazlíčky: To velké zrcadlo...
Chcete se důstojně rozloučit se svým domácím mazlíčkem? Nic nemožného. Pohřební obřady pro psy, kočky i jiná zvířátka již patří do nabídky speciálních krematorií. Jedno takové, příznačně nazvané Věčná loviště, funguje již druhým rokem nedaleko Prahy, pár kilometrů od Slaného. Pozoruhodné je také architektonicky.
Není na tom nic morbidního, odchod z toho světa v tak stylovém a originálním prostředí je noblesní a vaši miláčci si to zaslouží... Už tady byl i leguán Způsob kremace je podobný jako u lidí včetně květin, oblíbených hraček nebo písniček. I když nejpočetnější klientelu tvoří psi a kočky, loučili se zde už i s několika hady nebo leguánem. Krematorium Věčná loviště je v provozu od září 2020, rozjezd však byl náročný a pomalý. „Prvotní nápad vznikl před více než deseti lety. Dokonce v době, kdy ještě v Čechách žádné takové zařízení nebylo,“ vzpomíná na začátky jeden ze dvou spolumajitelů Michal Šeba.
Protože nové krematorium nemůže být otevřeno na území Prahy, hledalo se místo jinde, což se neobešlo bez problémů. „Například jsme si koupili pozemek, a potom trvalo rok a půl, než jsme získali všechna potřebná potvrzení, zhruba dvacet různých razítek. Vždy se to na něčem zaseklo, takže jsme začínali nanovo. Další pozemek a opět stejný koloběh. Neúnavně přes deset let.“
Těžké začátky
Konečně se na vytrvalce usmálo štěstí a místo nalezli blízko Slaného. Následovalo však skoro dalších pět let problémů. „Stavební povolení jsme totiž nejprve dostali, ale poté bylo opět zamítnuto. Byl to problém místních úřadů, který se nakonec vyřešil v náš prospěch. Firmu jsme museli dlouho dotovat, a také jsme se snažili nějak zviditelnit,“ líčí úvodní martyrium s rozjezdem krematoria Michal. Přes google si udělali reklamu, vytiskli letáčky, objeli veterináře...
Na první pohřeb nezapomene
S kolegou dojíždějí z Prahy, ale zaměstnance mají z okolí. I když v jejich krematoriu proběhly již stovky kremací, na tu úplně první Michal nikdy nezapomene. „Byl to pejsek od kamarádky, pro kterou to bylo velké neštěstí. Pejsek byl členem rodiny, a navíc mladý. Tenkrát jsme měli vše připravené, takže to pro nás byla zkouška a pro ni zase důstojné rozloučení s pejskem,“ vzpomíná. Způsob kremace včetně posledního rozloučení je standardní. „Máme tu obřadní, neboli rozlučkovou síň, která se dá dopředu objednat a lidé se přicházejí rozloučit i ve větším počtu. Pustí se písnička na přání, přinesou se kytky do vázy. Bez pláče se to ale nikdy neobejde, na to nemusí být ani obřad,“ dodává.
