Samičky kolibříka jsou chytřejší, než si myslíme: Jak utéct násilí?
Takoví drobečci, ale mají tolik kuráže a fištróna, že jim ti větší mohou závidět. Nejmenší z ptačí říše – kolibříci – jsou totiž pěkní chytráčci. A poslední objev opravdu bere dech! Samičky, když chtějí uniknout obtěžování samečků, změní vmžiku barvu tak, že působí dojmem samce. A tak o ně není zájem a ony mohou klidně hledat potravu, krmit mláďata a nemusí čelit sexuálnímu či jinému obtěžování.
Když tlumeně zelené samičky přilétají ke květinám, aby usrkávaly nektar, agresivní samečci s ocelově modrou hlavou je pronásledují, narážejí do nich a klovou je. Proč? Jsou prostě agresivní, dobývají nová území a chtějí se najíst jako první. Anebo chtějí jen sex. Co kolibřík, to macho a rváč, dá se říct. A kdo by tohle vydržel? Proto samičky kolibříka bělokrkého, když už toho mají dost, zelený háv vymění za modré peří a vypadají v podstatě stejně jako samečci.
Noční hibernace
A z toho pak plyne zásadní výhoda. Při krmení mají klid. Samičky s modrou hlavou se krmí déle a nejsou tolik pronásledovány – což je požehnání pro ptáky, kteří mají rychlejší metabolismus než kdokoliv jiný. Potřebují na jídlo prostě čas. Kolibřík se stravuje pětkrát až osmkrát za hodinu. Během dne tak zkonzumuje asi polovinu váhy svého těla, ale vše rychle spotřebuje kvůli zmíněnému metabolismu. Navíc v noci kolibříci hibernují, snižují podstatně teplotu těla, např. až na deset či pět stupňů, což je zachrání před vyhladověním ve spánku. Ráno zase mají běžnou teplotu okolo 35 stupňů.
BOJ O KVĚTINU
Nektar, kterým se kolibříci živí, je častým důvodem k soubojům. Jakmile jeden kolibřík druhému přebrat jím vybranou květinu, neváhá se na jídle ohrožený svému protivníkovi postavit. Většina soubojů je hodně drsných a odehrávají se ve vzduchu a při agresivních bojích může jít i o život. Ačkoliv vypadají na první pohled mírumilovně, svými zobáky mohou kolibříci svému protivníkovi roztrhnout břicho nebo propíchnout srdce.
JAK MĚNÍ BARVU?
Zajímavé je, že zářivé barvy kolibříka neprodukuje pigment, ale vrstvy mikroskopických bublinek v peří. A ty lámou a odrážejí sluneční paprsky, díky čemuž se nám naskýtá pohled na oslňující barvy širokého spektra. Barvy závisejí na úhlu dopadu slunečních paprsků a kolibříci rovněž tuto vlastnost dokážou ovládat a využívat ve svůj prospěch. Umějí například varovně blikat, ale zároveň se mohou i snadno maskovat před potenciálním nepřítelem. Samičky, jak už víme, mění barvu, aby zmátly samce, když chtějí mít klid.
