Rozhovor s afghánským veteránem: Morálka, mentalita a připravenost vojáků? Prý problém!
3 fotografie
Měli počty i techniku, přesto se jich na odpor postavilo jen minimum! Problémem byla morálka, připravenost i mentalita, naznačuje v rozhovoru s Aha!, co stálo za neschopností afghánské armády postavit se Talibánu, veterán Eduard Krainer (50).
Aha!: Kdy a jak dlouho jste v Afghánistánu působil?
„V roce 2013 jsem byl zařazen v úkolovém uskupení v rámci zpravodajské komunity ve prospěch armády české republiky. Působil jsem v Kábulu. Měl jsem ale na starosti i jednotky dislokované v oblasti Lógaru a Vardaku.“
Aha!: Jaký byl charakter vaší práce?
„Spočívala ve zjišťování informací týkajících se hrozeb pro příslušníky koaličních sil. Jednalo se o kontrarozvědnou činnost.“
Aha!: Jaká byla nálada mezi místními? Byli spíše pro Talibán, proti, bylo to půl na půl?
„Ve velkých městech lidé uvolnění od toho, co představoval Talibán, vítali. Zvláště mladí se snažili napodobovat západní způsob život například oblékáním a poslechem hudby. Jiná situace byla na venkově, kde lidé zásahy do svého tradičního způsobu života brali spíše neblaze. Ostatně po celou dobu měla centrální vláda pevnou kontrolu jen nad velkými městy a okolím. Plně se to ukázalo poté, co koaliční jednotky odešly a iluze kontroly nad zemí se zhroutila.“
Aha!: Čím si vysvětlujete úspěch bleskového tažení Talibanu, který záhy po odchodu Američanů získal ve velmi krátkém čase pod kontrolu celou zemi?
„Afghánská armáda se ve skutečnosti Talibánu vůbec nebránila s výjimkou některých speciálních jednotek a to přesto, že když se podíváte na počty afghánských ozbrojených sil, tak to dělá něco okolo 450 tisíc lidí. Afghánci měli navíc k dispozici veškerou potřebnou techniku: dělostřelectvo, vrtulníky, několik tanků. Problém byl jinde. Ti lidé neměli motivaci. Služba v armádě pro ně často představovala jen zdroj příjmů. Měli problém s poslušností, morálkou i výcvikem. Problémem byla vysoká fluktuace. Byly i situace, kdy na výcvik přišla jeden den jedna skupina a druhý den měla ta samá skupina úplně jiné složení.
Aha!: Pamatujete i nějakou kuriozitu?
Ano, velitel jedné afghánské jednotky mi říkal, jak mu polovina lidí přes noc zmizela, protože odešli domů sklízet úrodu. Když jsem mu řekl, že se v podstatě jedná o hromadnou dezerci a ptal se, co s tím bude dělat, pokrčil rameny a řekl, že bude doufat, že se mu po sklizni vrátí. Problémem byla i údržba zbraní. Často se stávalo, že když se afghánskému vojákovi zasekla puška, tak ji odhodil, protože odmítal provádět údržbu. Řadu zbraní nedokázali vúbec ovládat. Absolutně nezvládali logistiku, na což doplatili speciální jednotky, které se jako jediné odhodlali k boji s Talibánem. Ty doslova nechali na holičkách. Armáda byla navíc prolezlá korupcí. Docházelo k obrovskému rozkrádání zásob i potravin. Bez pomoci spojenců prakticky nebyli schopni vést větší bojovou operaci.“
Aha!: Jak Afghánci západní vojáky vnímali?
„Část je vítala. Pro někoho byli symbolem svobody, pro velkou část pak vítaným zdrojem příjmů. Část společnosti je vnímala jako okupanty. Rozdílné názory měli i lidé v ozbrojených složkách.“
Aha!: V uplynulých dnech jsme sledovali scény zoufalství Afghánců snažících se dostat na palubu západních letadel. Co lze nyní čekat, že s lidmi, kteří pracovali pro západní síly bude?
„Tuším, že to s nimi nedopadne dobře. Časem dojde k čistkám. Pro Talibán jsou to kolaboranti a určitě se s nimi nebude jednat v rukavičkách. Jejich zoufalství je oprávněné. Spolupráci se Západem ostatně Tálibové trestali už za mého působení, kdy například provedli bombový útok na hotel, kde byli ubytováni západní cizinci, nebo útočili na banku, která podle jejich názoru se Západem spolupracovala.“
Aha!: Na Afghánistánu si vylámali zuby Britové, Sověti a teď i Západ s Američany v čele. Co je příčinou těch selhání?
„Tuším, že to byl Alexandr Veliký, kdo říkal, že Afghánistánem můžete projít, ale nemůžete ho dobýt. Na vlastní kůži to poznali Britové, po nich Rusové a teď jsme si tím prošli i my pod vedením Američanů. Afghánistán je ohromnou a nesmírně složitou zemí, která se odedávna neustále zmítá ve válkách. Dokonce se říká, že největší urážkou Afghánce je říci mu, že jeho otec zemřel v posteli. V zemi se neustále válčí už přes tisíc let a oni v tom žijí od narození. Část území můžete dočasně ovládnout, ale jakmile se stáhnete, bojovníci se okamžitě vrátí zpět. Ta situace je prakticky neřešitelná. Obecně ale platí, že pokud chcete nějakou zemi dobýt, musíte na svou stranu získat obyčejné lidi a to se nám v Afghánistánu nikdy nepodařilo.“
3 fotografie
