Profesorka Blanka Říhová: Co se děje v těle po očkování
Napište si na papír číslo 10 a za něj třináct nul. Přesně tolik imunitních buněk se dennodenně stará o to, aby si naše tělo poradilo s nebezpečnými molekulami, buňkami a mikroby, které se od chvíle, kdy ráno otevřeme oči, snaží proniknout do organismu. Musíme si je hýčkat; o tom jsme se obzvlášť teď, v době pandemie, přesvědčili. A občas jim i trochu pomoci...
Prof. RNDr. Blanka Říhová, DrSc. (78) je přední českou imunoložkou a vědkyní. Když ale začne hovořit o své práci a o tom, jak se tělo pere s infekcemi, rozzáří se jí oči a vy máte pocit, jako by vám vyprávěla pohádku.
„Vždyť ona to vlastně taková pohádka je,“ směje se tomu přirovnání. „O souboji dobra se zlem, který se odehrává v našem těle.“
Napadlo vás, dejme tomu před třemi lety, že přijde něco takového jako covid-19?
„To úplně ne. Ale že budeme dříve nebo později vystaveni nějaké pandemii, to jsem věděla, tomu se totiž nedá vyhnout. Je to jako povodně, které přijdou jednou za sto let. A poslední velkou pandemií byla pandemie španělské chřipky právě před sto lety.“
Ta byla ale mnohonásobně smrtelnější.
„No právě! Měli bychom si uvědomit, že při všech těch problémech, které covid způsobil, jsme měli co do činění s docela vlídným virem. Díky němu jsme se mohli naučit do budoucna spoustu věcí: jak se v takových situacích chovat, jak lidi informovat... Takže covid bych brala spíš jako takové přátelské upozornění přírody.“
Že by někdy mohlo být i hůř?
„No jistě, to by samozřejmě mohlo. Ale předpokládám, že až tak za těch sto let. A toho už se my dvě nedožijeme.“ (smích)
Je covid podle vás už zcela pod kontrolou?
„Zcela zatím ne, ale on si dá říct. Virus SARS-CoV-2 pořád tak různě poletuje ve vzduchu, ale tam nezmůže nic. Potřebuje se množit, a to dokáže pouze v těle člověka. A ve chvíli, kdy máme oběma dávkami vakcíny proočkované nějaké dva miliony lidí, mu dost zužujeme manévrovací prostor. Počet očkovaných bude postupně narůstat, čili ta situace pro něj bude kritičtější, než když tu měl deset milionů potenciálních hostitelů. On tu s námi zůstane – to zas ano. Čas od času se objeví. Ale už nebude způsobovat takové problémy.“
Očkování je jediná možnost, jak se s ním vypořádat? Hovořilo se přece ještě o promořování...
„Promořování je takové nešikovné slovo... Přitom to není nic jiného, než že se lidé postupně přirozeně infikují. Jenže kdybyste spoléhala na promořování, tak v povětří bude toho viru spousta a řada lidí onemocní vysloveně vážně, protože průběh covidu se zákonitě odvíjí od toho, jak je ta dávka viru, kterou se člověk infikuje, robustní. A nám přece jde o to, aby ho tu bylo co nejmíň. Aby – když už se s virem setkáme – probíhalo onemocnění v nějaké přátelské formě. Takže očkování není jediný způsob. Ale zcela jistě je to způsob nejefektivnější, nejrychlejší a také nejbezpečnější.“
Skutečně nejbezpečnější?
„Očkování je bezpečné. Tečka.“
Častý argument těch, kteří o bezpečnosti pochybují, je, že se vakcína vyvíjela ve spěchu.
„Ale to přeci není pravda! V roce 2002 se objevil SARS, v roce 2012 MERS – obě to jsou koronavirové nákazy. Tehdy ty infekce k našemu štěstí odezněly, ale byly tak nebezpečné, že farmaceutické firmy proti nim už v té době začaly intenzivně vyvíjet vakcíny. A teď, v momentě, kdy se objevil SARS CoV-2, tedy další typ koronaviru, se vzaly ty protokoly, které už byly skoro hotové, a pouze se modifikovaly na tento nový typ viru. A jestli je hlášena stovka vedlejších účinků na pět milionů lidí? To je přece pořád málo.“
Takže když se vás zeptám, zda se mám nechat naočkovat, ačkoli nejsem v rizikové skupině...
„Řeknu vám, že by to bylo rozumné. Musíte si uvědomit, že ti, kteří se očkují – a teď nemluvím jen o covidu – chrání i neproočkovanou část populace. Je to zodpovědnost jednoho vůči kolektivu. Ale pochopitelně nemůžeme nikoho nutit, aby na sebe tu zodpovědnost vzal.“
Co se vlastně v našem těle při očkování odehrává? „Pomocí injekční stříkačky vpravujeme do svalu antigen, což je označení pro látku, která je organismu cizí, a tudíž vyvolává jeho imunitní odpověď. Podle použité vakcíny je antigenem buď oslabený virus, který nemoc nevyvolává, což je momentálně vakcína používaná v Číně, nebo tvoří antigen jen ta část viru, kterou se přichytává na naše tělní buňky, a tato část je navázaná na nějaký transportní nosič. Na tomto principu fungují vakcíny schválené v Evropě a v USA.“
Tři roky a šmytec?
Imunita se postupně utváří už během těhotenství, přispívají k tomu i mikroby, kterými se plod postupně osidluje. Jsou v plodové vodě i placentě, další »nálož« pak dítě dostane při porodu a dále pak při kojení. Ve třetím roce života je základ imunitního systému v podstatě hotový. „Zhruba od 3. do 65. roku života zůstává prakticky stejný,“ dodává imunoložka. „Neznamená to ale, že už imunitu nemůžeme dále ovlivňovat.“ Naprosto stěžejní jsou v tomto ohledu naše střeva, která obývají miliony bakterií. Obecně platí, že čím větší je jejich rozmanitost, tím lepší je i imunita. „Střevní mikroflóra mluví do všeho. Dokonce ovlivňuje vaši náladu a rozhoduje o tom, jestli jste optimista nebo bručoun,“ vysvětluje profesorka Říhová a současně doporučuje i podávání probiotik. „Hlavně ve formě jogurtů či různých nápojů s živými kulturami.“ V případech, kdy je střevní mikrobiom opravdu špatný a způsobuje zažívací problémy, je novým trendem i tzv. fekální bakterioterapie. Spočívá v odběru stolice zdravého jedince, nejčastěji pacientova příbuzného, a jejího následného vpravení pomocí klystýru do těla nemocného.
Celý rozhovor najdete v tištěné verzi 20.6.2021
