Babičky z domova pro seniory: Psychické strádání kvůli samotě!

Stýskají si a současný život je netěší. „Víte, u nás už se počítá každý den života a rok vězení v pandemii je pro nás jako ztratit deset let.“ Tak nyní hovoří seniorky Jana (77), Šárka (72), Alena (64) a Anička (82) z domova pro seniory v Ostravě-Heřmanicích.
„Vnoučata už jsem neviděla rok a přitom nebydlí daleko. Mladí mají o mě strach, takže jsme spolu jen na skypu,“ posteskne si Aha! Šárka (72). Také se podle ní zastavilo všechno dění v domově. „Měli jsme tady neustále nějaké akce, jezdili jsme na zájezdy, spolu jsme slavili narozeniny, hráli hry, povídali si u ručních prácí a teď se tak maximálně potkáme dvě, tři mezi sebou,“ dodá Šárka.
Potomci za oknem
Babička Jana (77) jezdila několikrát ročně k moři a chodila i v tomto věku na brigádu. „Co mám teď? Čtyři stěny. Už několikrát mě odvážela sanitka. Osaměním se mi zhoršily nemoci,“ tvrdí. Na pravnoučata se dívá jen oknem, když přijedou. Všechny seniorky se shodují, že samota je stejný zabiják jako koronavirus. Podle pracovníka domova Romana mají seniorky z nemoci strach. „Někdo se nedruží vůbec, anebo jen omezeně. Věřím, že až bude teplo, zlepší se i nálada tady. Budou moci alespoň do altánu,“ líčí.
Hurá do zoo
„Opravdu doufáme, že už se počasí umoudří a budeme chodit na procházky. Kvůli těm omezením jsem hodně přibrala,“ postěžuje si Alenka. Domov pro seniory je půl kilometru od ostravské zoologické zahrady. „To je dobré. Těším se, že v ní strávíme hodně času, koupíme si celoroční permanentky. Bylo to celý rok k vzteku, že zoo máme za humny a nemůžeme za zvířátky,“ uleví si Anička.