Večerníčky slaví 55 let: Vyzrály i na komunistickou cenzuru! | Ahaonline.cz

Registrace  |  Zapomenuté heslo

Deník Aha! na Facebooku

neděle 16. června 2024

Svátek slaví Zbyněk, zítra Adolf

Večerníčky slaví 55 let: Vyzrály i na komunistickou cenzuru!

Podvečerní pohádky pro nejmenší jsou tady už 55 let!
Podvečerní pohádky pro nejmenší jsou tady už 55 let! (Česká televize)

Psal se rok 1965. Zemřel Winston Churchill, Prahu navštívil Louis Armstrong, proběhl slavný studentský Majáles. U nás se objevila první antikoncepční pilulka, a také kluk s papírovou čepicí, Večerníček. Ten z obrazovek nezmizel dodnes.

„Umí jenom čtyři slova, dobrý večer, dobrou noc. Každý den je říká znova, nenamluví toho moc,“ shrnuli stručně Svěrák s Uhlířem Večerníčka ve stejnojmenné písničce. Pravda, taková je postavička, která na nás z obrazovky vykukuje už 55 let. Ekologové namítnou, že dělá čurbes v kosmickém prostoru, když rozhazuje papíry, policistům vadí, že se nedrží volantu. První podvečerní pohádku pro děti začala televize vysílat 2. ledna 1965, tehdy ještě bez znělky a jenom v neděli. Šlo o příběh Kluk a kometa. Spojení černého divadla s »přiznaným« hercem, což byla Štěpánka Haničincová (†68), která zahrála všechny role. Kometě propůjčila hlas Jiřina Bohdalová (89) a bylo to poprvé, co se ve večerníčcích objevila.

Oči jako hvězdičky
Když se pak televize rozhodla natočit k podvečerním pohádkám znělku, ujal se výtvarné podoby Radek Pilař (†61), tehdy už osvědčený výtvarník, který měl za sebou krátké animované filmy pro děti. Jaký bude mít Večerníček úspěch, nečekal. „Nakreslil jsem tě, jak bys měl vypadat. Nakreslil jsem ti botičky, koníčka, autíčko, kolečko a dokonce oči jsem ti nakreslil jako hvězdičky,“ prohlásil Pilař později, když vedl rozhovor se svou fiktivní figurkou. „Přicházíš ze světa pohádek a do světa pohádek se vracíš,“ dodal výtvarník, který se inspiroval ve svém dětství. Papírové čepice si prý sám skládal, proto u veselého chlapce ve znělce nesměla jedna chybět. „Máma vyprávěla, že když za ním šla do pracovny, viděla ho, jak smeká papírovou čepici a piluje onu známou úklonu. Dělal to proto, aby si pořádně zažil pohyb, který bylo třeba přenést do jednotlivých fází znělky,“ prozradila jeho mladší dcera Marina.

Malý honorář za dřinu a nudu
Výtvarná podoba byla na světě, hledalo se už jen dítě, které postavičku namluví. Byl začátek srpna, všichni rozjetí na prázdninách. Michal Citavý měl tehdy šest a letní prázdniny trávil u babičky a dědy na chalupě nedaleko Prahy. Štěstí mu přálo. Spousta jiných ratolestí byla daleko, a tak z kartotéky dětských herců vybrali právě jeho. Televizní prostředí znal, jeho maminka byla dispečerkou v Redakci pro děti a mládež. „Pamatuju si to jako dnes. Poslali pro mě auto a odvezli mě do studia. Tam jsem dlouho a neustále dokola říkal: Dobrý večer a dobrou noc. Nejdřív mě nechali mluvit, ale to se jim nelíbilo. Pak mi řekli: Říkej to jako kamarádům. Když už jsem to říkal dostatečně toporně a byl dostatečně otrávený, tak byli konečně spokojení. Pak už jim to přišlo veselé a přátelské,“ vzpomíná dnes Michal Citavý. Za natáčení si tehdy odnesl honorář 75 Kčs. V dnešním přepočtu by tato částka odpovídala asi 1500 Kč.

Jak se kluk měnil
Natočení znělky ho tehdy vůbec neoslnilo. „Spíš mě to nudilo. Zavřeli mě do temného studia a já musel neustále dokola opakovat do mikrofonu dvě věty. Postavičku Večerníčka mi k tomu nepouštěli, vůbec jsem ho tehdy neviděl,“ vzpomíná. Ani on, ani tvůrci by nečekali, že překoná víc než půlstoletí. S minimem úprav. Původně byla znělka černobílá, a tak se později musela vybarvit. Po rozpadu Československa bylo třeba změnit logo na posledním papíru z celkových jednadvaceti, které Večerníček odhazuje. To je vše. V Česku jde o nejstarší znělku, v Evropě o jednu z nejstarších. Poprvé běžela před pohádkou O televizním strašidýlku, kombinace kreslené animace a fotografií. Od té doby z obrazovek nezmizela, zatímco večerníčkovské pohádky vystřídaly snad všechny existující výtvarné postupy, žánry i formy a odehrávaly se všude, kde si jen vzpomenete. Na zemi, pod mořem, v budoucnosti, ale i v talíři polívky. „Už si nepamatuju, kdy jsem se v televizi slyšel poprvé, ale dodnes u mě platí, že když slyším svůj hlas ze záznamu, tak mi zní cize a vůbec se mi nelíbí,“ prozradil Citavý.

Celý článek si můžete přečíst v nedělním tištěném vydání deníku Aha!

Kluk a kometa – první Večerníčkova pohádka z roku 1964.
Video se připravuje ...



Přečtěte si

Kontakty

  • Telefon 9.00 – 17.00: 225 974 140
  • Telefon po 17.00: 225 974 164
  • Fax: 225 974 141

RSS kanály serveru ahaonline.cz lze užívat pouze pro osobní potřebu. Jakékoli další šíření obsahu ahaonline.cz je možné pouze s předchozím souhlasem jeho provozovatele.