Měla být Půlnoční bouří... teď žije v děcáku!
Ten případ vzbudil v Česku v roce 2001 velkou pozornost. Rodiče svou čerstvě narozenou dcerku chtěli pojmenovat Půlnoční bouře. Poté bez registrace s novorozencem odjeli do zahraničí. Bez očkování. Nakonec se ukázalo, že alternativní styl života byl pro mladou dívku, která se dnes jmenuje Eliška Gaja (18) neúnosný. Odešla do Klokánku a později do dětského domova.
Narodila se v srpnu 2001 uprostřed noci během bouřky. Právě to dalo jejím rodičům inspiraci pro jméno Půlnoční bouře. Jenže už s tím matce Blance Fuxové a otci Jaroslavovi Blovskému začaly problémy s úřady. Matrika odmítla dítě s tímto jménem zapsat a vystavit mu rodný list. Rodiče, kteří žili v Šimanově na Klatovsku, celou záležitost řešili po svém. Holčičku nezaregistrovali, neočkovali a v šestinedělí s ní odjeli do zahraničí. Když se vrátili, měli doma každou chvíli na kontrole policii i sociálku kvůli udáním sousedů. Jenže dítě bylo dobře živené a doma bylo čisto. Přesto nakonec případ skončil u soudu a ten nařídil devítiměsíční dítě odebrat.
Odchod do Klokánku
Eliška Gaja, jak ji nakonec rodiče pojmenovali, se vrátila domů po třech týdnech díky intervenci tehdejší zástupkyně ombudsmana Anny Šabatové. Nakonec ale v patnácti letech rodinu sama opustila a odešla do Klokánku. V rozhovoru pro Deník popsala své důvody i poměry v rodině. „Důvodů, proč jsem odešla ze Šimanova, byla spousta,“ vysvětluje Eliška s tím, že chtěla hlavně chodit do školy, aby mohla v dospělosti vykonávat vysněné povolání. „Já jsem do školy chodila jen do poloviny druhé třídy, od té doby jsem měla domácí vzdělávání, maminka je učitelka. Jak ale přibývali sourozenci, tak už nebyl prostor na to, aby mě byla mamka schopna naučit všechno potřebné.“ A chyběli jí i kamarádi mezi vrstevníky – potkávala se totiž jen s dětmi, jejichž rodiny žily podobným způsobem.
Kulturní šok
Odchod do Klokánku byl pro Elišku pořádným kulturním šokem. „Měla jsem velké potíže, než jsme se sžila s dětmi, nebyla jsme zvyklá na to, že si někdo dělá z někoho legraci. Moc jsem si to tehdy brala. Tři čtvrtě roku mi trvalo, než jsem se s tím sžila,“ popisuje. V Klokánku strávila asi rok, pak se přestěhovala do dětského domova. A plány do budoucna? Eliška prozradila, že určitě plánuje rodinu, i když ne tak velkou jako tu, ze které sama pochází. Sní, že bude mít vlastní bydlení a práci. Chtěla by se stát herečkou, ale kdyby to nevyšlo, má i záložní plány – učitelství či práci u policie.
Rodinu neodsuzuje
S maminkou je dál v kontaktu, často se vídá i se svými sourozenci, komplikovaný vztah má ovšem se svým otcem. Životní styl své rodiny ale neodsuzuje. „Beru, že se někomu líbí, ale sama tímto směrem jít nechci. Možná si za dvacet let řeknu, že chci žít někde v domečku v lese, ale teď bych byla spokojená, kdybych měla třeba byteček v paneláku v Sušici.“
