Stát přijde o Hrubý Rohozec!

Spory o československé občanství a údajnou spolupráci s nacisty hraběte Karla Des Fours Walderodea (†95), který zemřel v roce 2000, se táhnou 27 let. O tom, že má jeho vdova na majetek zkonfiskovaný na základě Benešových dekretů nárok, rozhodl Okresní soud v Semilech už v roce 2017. Úřady a instituce, jako třeba Lesy ČR nebo město Turnov, se ale proti rozsudku odvolaly. Jenže včera Krajský soud v Hradci Králové verdikt potvrdil.

Vdova lituje
Spor ale není u konce, protože Okresní soud v Semilech musí o každém pozemku nebo nemovitosti – celkem o zhruba 1400 položkách – rozhodovat jednotlivě. „Rozsudek už mohl padnout před 27 lety. Kdyby se do toho tehdy nevmísila politika, patrně by to již asi bylo a můj manžel by ještě mohl mít radost si majetek převzít,“ posteskla si po jednání vdova po hraběti Johanna Kammerlanderová.

Podají dovolání
„S největší pravděpodobností podáme dovolání, abychom využili všech opravných prostředků a bránili jsme majetek města Turnova,“ řekl jeho starosta Tomáš Hocke. Toho zároveň verdikt překvapil. „Mohu jen vyjádřit politování, že naše justice je schopna udělat takový rozsudek po 25 letech, zvlášť ve chvíli, kdy nám mezitím umřeli pamětníci, kteří jsou schopni nějakým relevantním způsobem svědčit o historických zkušenostech z doby válečné a těsně poválečné,“ řekl pro ČTK Hocke.

Schwarzenberg i Czernin: Je to v pořádku!
S rozsudkem soudu jsou spokojení i dva současní politici, kteří jsou součástí šlechtických rodů. „Opravdu se zasadil o Československo,“ řekl pro Aha! čestný předseda TOP 09 Karel Schwarzenberg (81). „Nemohl zabránit, že na zámku během okupace vlála nacistická vlajka. Protektorátní vlajka musela vždycky viset s vlajkou Říše,“ uvedl nejstarší poslanec. Rozsudek je v pořádku i podle senátora Tomáše Czernina (57, TOP 09). „Vím, že spolupracoval i během války s Brity, nacista ale nebyl. Mohl být maximálně třeba dvojitým agentem,“ řekl pro Aha!.

Co už šlechtické rody získaly zpět:
Bartoňové – zámek v Novém Městě nad Metují
Belcrediové – např. zámky v Jimramově, Brodku u Prostějova a Brně-Líšni
Colloredo-Mansfeldové – např. zámek v Dobříši, o další majetek se soudí.
Bubnové – zámek v Doudlebech nad Orlicí
Černínové – např. zámky v Dymokurech a Hlušicích
Dobrzenští – např. zámek v Chotěboři
Hildprandtové – zámek a další nemovitosti v Blatné na Strakonicku
Kinští – např. zámky v Chlumci nad Cidlinou, Kostelci nad Orlicí, Žďáru nad Sázavou, hrad Kost a asi 15 tisíc hektarů půdy
Kolowratové – Zámky v Rychnově nad Kněžnou, Černíkovicích, Týnci u Klatov, lovecký zámeček v Černé Vodě v Orlických horách a 12 tisíc hektarů lesů a zemědělské půdy
Lobkowiczové – zámky např. v Nelahozevsi, Mělníku, Roudnici nad Labem, Hoříně, Dolních Beřkovicích, Křimicích, hrad Střekov, Lobkowiczký palác v Praze, lesní pozemky a vinařství
Mensdorf-Pouilly – zámek v Boskovicích
Podstatzští-Lichtensteinové – např. zámek ve Velkém Meziříčí
Parishové – mj. zámek v Žamberku.
Schwarzenbergové – Orlická větev (Karel) získala zámky Orlík, Čimelice a Sedlec, řadu budov v Praze, Varvařově či Karlově a 11 tisíc hektarů lesů a půdy, 300 hektarů rybníků
Šlikové – např. zámek v Jičíněvsi
Sternbergové – zámky Český Šternberk, Jemniště, Zásmuky, Březina, Častolovice a 4000 hektarů pozemků

Karel Friedrich Des Fours Walderode: Kolaborant, nebo vlastenec?

Poslední majitel zámku Hrubý Rohozec se narodil 4. května 1904 ve Vídni a své dětství trávil většinu roku právě na tomto panství u otce Mikuláše Vladimíra. Ten se totiž s jeho matkou rozešel již šest týdnů po jeho narození. Na otcovo přání šel také místo medicíny studovat práva na Německou univerzitu v Praze, kde strávil 12 let. Poté se živil jako tlumočník. Za války byl příslušníkem německé vojenské tlumočnické čety, později byl jako překladatel přeložen k nacistické vojenské rozvědce v Praze.

Ukrýval archiv
V roce 1943 se pak »vyreklamoval « ke správě svého velkostatku a byl propuštěn do civilu. Za války na Hrubém Rohozci ukrýval archivní fondy prvního českého odboje a část pražského městského archivu. O tom, zda kolaboroval s Němci či nikoliv, se vedou spory. V roce 1945 mu byl majetek zabaven na základě Benešových dekretů a na zámku byl 5 měsíců internován. Pro poválečené konfiskátory to bylo jasné: říšský Němec, člen Henleinovy Sudetendeusche Partei (SdP) a wehrmachtu.

Zůstal vojínem
Podle všeho ale službu ve wehrmachtu nemohl jako Němec odmítnout a to, že ji ukončil v hodnosti vojína, bylo u šlechtice nezvyklé a nenasvědčovalo kolaboraci. V roce 1947 Walderodemu úřady československé státní občanství vrátily. Zabraný majetek už nestihl získat nazpět, po komunistickém puči v únoru 1948 emigroval a o občanství znovu přišel. Zpět ho od ministerstva vnitra dostal až v roce 1992. Šlechtic poté zažádal o vydání bývalého majetku svého rodu. V roce 2000 zemřel, v jeho snažení ale pokračuje vdova, právnička Johanna Kammerlanderová.