Unikátní sbírka posmrtných masek v Národním muzeu: Tváří v tvář smrti
Zatímco rušné okolní ulice vítají nový den, v nenápadné budově na okraji Prahy jako by se zastavil čas. Procházíme dlouhými chodbami, na konci jedné z nich problikává žárovka. Náš průvodce RNDr. Vítězslav Kuželka (67) otevírá mohutné dveře, a pak už se nám naskytne dechberoucí podívaná. Na molitanových podložkách tu vedle sebe odpočívají skuteční velikáni: francouzský vojevůdce Napoleon, někdejší ministr zahraničí Jan Masaryk, ale také sériový vrah Hubert Pilčík.
Pochopitelně nejsme v žádném utajovaném mauzoleu, i když pohled do úhledně srovnaných polic tomu trochu odpovídá. Všude kolem nás jsou totiž rozestavěné zářivě bílé odlitky obličejů, lebek a rukou známých i neznámých osobností. Nacházíme se v prostorách depozitáře Národního muzea a spolu s panem doktorem Kuželkou, kurátorem antropologických sbírek, se teď pokusíme proniknout do tajů tradice odlévání posmrtných masek.
Proč se vlastně posmrtné masky začaly vyrábět?
„Posmrtná maska je jedním z fyzických dokladů o vzhledu konkrétních lidí, takže šlo především o jakýsi projev úcty, piety. Pak se také vyráběly takzvané lékařské masky pro účely medicínského zkoumání. Ty sloužily třeba jako výukové preparáty. Máme tady například masku, která byla odlita člověku s hydrocefalem, což je onemocnění způsobující nadměrnou tvorbu mozkomíšního moku. Vlivem té choroby je hlava trochu deformovaná, je to na ní poznat.“
Nejčastěji se tedy masky snímali významným osobnostem, když mluvíte o úctě a pietě, že?
„To určitě ano. Ono to i dává smysl, když si domyslíte, že ta tradice vznikla v podstatě v uměleckých kruzích. Na druhou stranu, v našich sbírkách máme také masky lidí, kteří se o příliš dobrého nezasloužili.“
Koho tím máte na mysli?
„Tak třeba nacistické představitele K. H. Franka a Kurta Delugea. Nebo sériového vraha Huberta Pilčíka.“
Takže si v přeneseném slova smyslu nikdo nemůže vybírat, kdo mu v polici bude dělat společnost.
„Přesně tak. Bereme všechno. Naším cílem je sbírku co nejvíc rozšířit, a to i o ty osobnosti, které v historii zanechaly nějakou negativní stopu. Já vždycky návštěvníkům říkám, že v muzeu se nekádruje. Padouch, nebo hrdina, my jsme jedna rodina – to tady platí dvojnásob.“
Která z masek je nejzajímavější?
„To takhle nejde říct, ta sbírka je zajímavá sama o sobě. A navíc, pro mě jako pro kurátora je vždycky nejzajímavější ta, kterou zrovna sháním.“
Celý rozhovor najdete v tištěném vydání Nedělního AHA!.
