Léčivky a rostliny, použitelné jako koření, rostou i tam, kde bychom je nečekali

Na starých skládkách, rumištích i smetištích rostou doslova zázraky. Rostliny, které obsahují látky, překvapivě účinné v lékařství nebo kuchyňském umění. Málokdo o nich ví, ale ti, kteří je používají, nelitují. Připojme se k nim.
V dobách nedostatku se lidé vždy uchylovali k přírodě., aby v ní hledali léky, potravu, nebo její zpestření. Rostliny a hrůznější byliny mnohdy zachovaly při životě celé rodiny nebo vesnice v dobách válek a hladomoru. I když dnes nic podobného nehrozí, neuškodí zpestřit si život tím, čím si ho kdysi lidé zachraňovali.
Vrbka úzkolistá
Mladé výhonky a měkké horní části lodyhy jsou lehce nasládlé a chutí připomínají chřest. Krátce povařené jsou vynikající s rýží. Mladé listy nakládáme jako kysané zelí anebo je za syrova konzumujeme jako salát. Ze sušených kořenů se mlela mouka a pekly se placky. Rozmíchaná ve vodě je kloktadlem na záněty ústní sliznice, zasypávají se jí i nehojící se vředy a řezné rány.
Tip Aha!: Chmýří odkvetlých květů poslouží místo peří do polštářů.
Čekanka obecná
Odedávna je známá jako náhražka cukru. Obsahuje až 18 % inulinu, kvůli kterému se jí rovněž přezdívalo »sladký kořen«. Ten se vykopává na jaře a na podzim a po usušení na stinném místě se z něj připravuje jaterní a žlučníkový čaj, anebo – po rozdrcení nebo pomletí – se používá jako náhražka kávy, tzv. cikorka.
Tip Aha!: Čerstvé kořeny čekanky dáme na podzim do vlhkého písku. Občas kropíme a za pár týdnů jíme mladé, křupavé výhonky.
Sléz lesní
Jeho plody, tzv. »chlebíčky« nebo »bochánky« se pro svoji nezaměnitelnou chuť, připomínající libeček, používaly jako polévkové koření. Mladé lístky a výhonky výborně dochucují saláty. Osmažené na cibulce a poté rozmíchané s nastrouhanými brambory a upečené jsou mnohdy chutnější než klasické bramboráky.
Tip Aha!: Květy slézu dochucují a zajímavě zbarvují vína.
Kuklík městský
Jedlými částmi jsou oddenky (sbírají se od října do listopadu) a jarní výhonky (sbírají se brzy zjara). Obojí je třeba nejprve usušit a pak rozemlít na prášek, který má doslova neuvěřitelné vlastnosti – chutí je k nerozeznání od skořice a hřebíčku. Proto se od nepaměti přidává do perníků a koláčů.
Tip Aha!: Obyčejná ovesná kaše dostane po přidání kuklíku vynikající chuť.
Komonice lékařská
Naši předkové si oblíbili zejména její aromatické květy. Dochucovali jimi domácí pálenky a destiláty. Mladé listy sloužili jako salát – většinou ve směsici s dalšími rostlými, smetánkou, podbělem nebo mladým vrbovým listím. Nálev nebo macerát ze sušené natě pomáhá při kašli a bronchitidě.
Tip Aha!: Rozdrcená nať smíchaná s trochou sádla ulevuje křečovým žilám.
Křen selský
Mohutný kořen, nastrouhaný a někdy smíchaný se strouhaným jablkem (tzv. vejmrda), patří ke každé zabijačce jako nepostradatelná pochutina a koření. Jeho štiplavost umocňuje skladování na zimu – nejlépe v pískovém loži ve sklepě, na chladném a tmavém místě s občasným postříkáním vodou. Pokud se v písku kořeny nedotýkají, vydrží celou zimu šťavnaté.
Tip Aha!: Listy křenu se dají nakládat stejným způsobem, jako kysané zelí.