Ježíškovy děti, které proslavily Česko | Ahaonline.cz

Registrace  |  Zapomenuté heslo

Deník Aha! na Facebooku

úterý 5. března 2024

Svátek slaví Kazimír, zítra Miroslav

Ježíškovy děti, které proslavily Česko

Sissi byla krásná a komplikovaná. V kultovním seriálu z roku 1955 ji ztvárnila Romy Schneider.
Sissi byla krásná a komplikovaná. V kultovním seriálu z roku 1955 ji ztvárnila Romy Schneider. (Foto Profimedia.cz, ara)

Narodili se svým rodičům pod stromeček, děti jsou jasně ty nejkrásnější dárečky, co si budeme povídat. Některé jsou známé a známější, později slavné, třeba i zásadní pro společnost, lidstvo. Podívejte se na 11 zajímavých ratolestí Ježíška, které přišly na svět 24. prosince.

Karel Slavíček, 24. 12. 1678. Před 300 lety český jezuita pozvedl Čínu.

Kde by dneska byla Čína bez českého vlivu? Kam by asi jezdil Zeman s Tvrdíkem pro peníze? Ano, miliardová Čína má kliku, že tu právě před 300 lety zahájil svoji misi jezuitský učenec Karel Slavíček!

Žádný jiný Čech nezanechal v Číně větší stopu! Rodák z Jimramova na Vysočině vstoupil po dokončení gymnázia v Brně do Tovaryšstva Ježíšova. To mu od základů změnilo život. Ačkoli našel velkou zálibu v hudbě, matematice i astronomii, moc si přál být misionářem. Sen se mu splnil v roce 1715, kdy byl vyslán až do daleké Číny. Do té doby nikdy nepřekročil hranice střední Evropy, teď se spolu se třemi dalšími dobrodruhy vydával na cestu, z níž se už nikdy nevrátil. Plavba do Asie Sl avíčkovi trvala 170 dní! Obeplul Afriku, Indii... Když dorazil do cíle, musel se okamžitě podrobit místním tradicím: dostal nové šaty a podle čínských zvyků mu byly ostříhány vlasy. Krátce po Novém roce 1717 přijel do Pekingu, kde se setkal se samotným císařem. „Zahrál si na mém spinetu a vyptával se na různé věci o tónech a nakonec za mnohých roztomilých důkazů přízně výslovně prohlásil, že má z mého příchodu velkou radost a že si už dávno přál, aby přišel nějaký dobrý hudebník, který by byl zároveň dobrým matematikem,“ líčí Slavíček první dojmy ze schůzky v dopise svému brněnskému příteli. Císař si českého jezuitu natolik oblíbil, že jej jmenoval dvorním hudebníkem. Ještě téhož roku mu pak Slavíček sestavil přesný plá n čínského hlavního města. Použil k tomu měření ze tří bodů: z císařské hvězdárny, věže kolejního chrámu a ze sedmipatrové čínské svatyně. Kromě toho upřesnil i zeměpisnou polohu Pekingu. V korespondenci se svými českými přáteli navíc poprvé popsal systém čínského jazyka. Slavíček ke konci života onemocněl. I tak ale udržoval čilý kontakt se svými přáteli z celého světa a Čechy do poslední chvíle nade vše miloval. Zemřel v Pekingu po osmnácti letech svého působen í v zahra ničí. Bylo mu šestapadesát. Pohřben je nedaleko pekingského městského paláce a na náhrobku je nadepsáno jeho jméno v čínštině: Jen Ťia-le Chuej-chou. Therese Brunetti, 24. 12. 1782. Největší pražská koketa své doby.

Byla krásná, temperamentní, talentovaná a s muži to náramně uměla. Herečka Therese Brunetti přišla z Vídně do Prahy v roce 1798, když tu získala angažmá ve Stavovském divadle (tehdejším Nosticově).

Okamžitě se stala hvězdou první kategorie. Pozor, uměla i krásně zpívat a tančit a dokázala se tak se ctí vypořádat s pestrou paletou různých rolí. Byla profesionálkou, na každou roli se pečlivě připravovala. Měla ovšem i velmi vřelý vztah k mužům. Ačkoli byla dvakrát vdaná, pokukovala – spíše však ze zištných důvodů – také po německém hudebním skladateli Carlu Maria von Weberovi. Ten se do ní zamiloval tak moc, že pro ni napsal řadu skladeb a aby jí byl co nejblíž, učil její dceru na klavír.

Nic ale úspěšnou Theresu netížilo víc, než přibývající věk. Snažila se proto každý den věnovat alespoň hodinu péči o tělo. A svým návštěvám nadšeně ukazovala olejomalbu, která ji zobrazovala zamlada a v největší kráse. „Řekli byste, že ta krásná mladá dívka a tato stařena, co tu stojí před vámi, je jedna a ta samá osoba?“ Stárnutí ji ničilo, měla deprese, v divadle nesnášela role stárnoucích dam, které měla hrát. Přitom byla pořád hvězdou! Ke konci života už ale byla velmi nemocná. Dostala bohatou divadelní penzi. Zemřela v roce 1864 v úctyhodném věku jedenaosmdesáti let.

Theodor Gebre Selassie, 24. 12. 1986. Theo, ségra byla rychlejší.

Táta je z Etiopie, doktor, který studoval v Olomouci, maminka Češka a Theo první hráčem tmavé pleti, který oblékl český reprezentační dres. Skvělý moderní křídelní obránce schopný útočit, tvořit hru od lajny. Sympaťák a srdcař. Má dva tituly se Slavií, jeden s Libercem a šestou sezonu hraje v bundesligovém Werderu Brémy. Ale pozor, když Theo za nároďák nastoupil v květnu 2011 poprvé, jeho mladší sestra Anna (26) už za sebou měla dávno debut za ženskou házenkářskou reprezentaci.

Jiří Brdečka, 24.12.1917.  Nesmrtelný Limonádový Joe!

„Padouch, nebo hrdina, my jsme jedna rodina!“ Kdo by nemiloval filmovou klasiku? Právě před 100 lety dostala česká kultura skutečně vzácný dárek. V Hranicích na Moravě se totiž narodil novinář, spisovatel a scenárista Jiří Brdečka, autor slavné »koňské opery« Limonádový Joe (film byl natočen v roce 1964). Jeho láska k Divokému západu vzpla nula už v dětství, teprve o 40 let později ale svou fascinaci přenesl na papír.

První příběhy o Joeovi vznikaly během druhé světové války. Brdečka je psal na zakázku do časopisu Ahoj na neděli a měly velký úspěch. V polovině 50. let kovbojku přivedl režisér Oldřich Lipský na divadelní prkna. Odtud to byl už jen krůček ke slavnému filmu s Karlem Fialou v hlavní roli, který se stal jedním z nejoblíbenějších poválečných snímků v naší historii. „Kolaloka, to je zákon!“ Scénář a dialogy jsou geniálně propracovány, film je nabitý nejlepšími herci své doby. Brdečka je ale podepsán i pod dalšími filmovými klenoty, z jeho pera pochází i scénář k filmům Adéla ještě nevečeřela a Tajemství hradu v Karpatech či k pohádce Princ a Ve če r n i ce. Začátkem 80. let se scenárista pral nejen se zdravotními problémy, ale i s odporem k režimu. Před smrtí se mu ale podařilo splnit jedno velké přání: odjel na dvoutýdenní poznávací zájezd do Španělska. Tam onemocněl zápalem plic, kterému po návratu podlehl.

Miloš Morávek, 24.12.1911. Bojoval proti nacistům i komunistům..Ti ho popravili!

Byl z podstaty odbojář, potřeboval za každých okolností vzdorovat, bojovat. Nejprve vystoupil proti nacistům, po převratu v roce 1948 se stal aktivním v protikomunistickém odboji. Narodil se ve Vídni, rodiče se ale záhy přestěhovali do Čech a usadili se ve Frýdku-Místku. Miloš začal v učení jako číšník, pak vystudoval obchodní akademii, ale nakonec skončil jako profesionální voják po absolutoriu důstojnické školy.

Během mobilizace roku 1938 velel pevnosti v Orlických horách a nechtěl se vzdát. Během války byl na osm měsíců odsouzen za šíření zakázaného tisku. V květnu 1945 stavěl barikády v Praze a s povstalci osvobodil Karlovo náměstí. Po válce se vrátil do armády. V roce 1949 ho přátelé vtáhli do pučistické odbojové skupiny, chtěli svrhnout komunismus, což se nepovedlo. Byl realista, nevěřil tomu, ale odskákal to jako voják první. V říjnu 1949 byl během tzv. akce Beskyd spolu s dalšími členy skupiny zatčen a obviněn z dodávání informací o vojenské výzbroji. Za zločin velezrady dostal provaz. Byl odsouzen během veřejného procesu konaného v červenci 1950, poprava byla provedena 1. srpna 1951. Bylo mu 39 let.

Jakub Obrovský, 24. 12. 1882. Sochař s olympijským bronzem.

Češi mají hodně olympijských medailí, hodně slavných olympioniků, ale dostat se na stupně vítězů za sochu, to se jen tak nevidí. Jakub Obrovský, dnes již zapomenutý malíř a sochař, za svoji skulpturu Vraždící Odysseus získal na olympijských hrách v Los Angeles v roce 1932 bronz. Ano, tehdy se ještě soutěžilo v uměleckých disciplínách – sochařství, hudba či literatura byly v programu až do roku 1948.

Obrovský byl ve své době fenomén, vyznával zářivé barvy, kult těla, stal se rektorem pražské AVU. Jeho dílem je např. mozaika restaurace secesního Obecního domu. Rád portrétoval významné osobnosti, dochovaly se mj. busty Vojtěcha Hynaise (1925), Josefa Mánesa (1938) nebo Boženy Němcové plastiky inspirované antickými motivy. Rodák z Brna-Bystrce je také autorem sochy vzbouřeného sedláka na Památníku selských bouří v Chlumci nad Cidlinou. Podílel se na ilustracích pohádek, tvorbě prvních československých poštovních známek. Obrovský zemřel v šestašedesáti letech.

Alžběta Bavorská, 24. 12. 1837. Dietami posedlá císařovna Sissi.

Jen málokterá žena v historii vyvolává více otazníků než císařovna Alžběta Bavorská, řečená Sissi. Podivnosti začaly krátce po jejím příchodu na svět. Pova žte, na rodila se, a už měla v puse jeden zoubek. Další záhady na sebe nenechaly dlouho čekat. Po pouhých t řech dnech známosti se zasnoubila s rakousk ým císařem Frant iškem Josefem I. Bylo jí tehdy šestnáct let. Historické prameny se dodnes neshodují, zda šlo o sňatek z lásky, nebo jen o politickou záležitost. Jisté však je, že vztah příliš vášnivý nebyl. Sissi se údajně zamykala v ložnici, aby k ní císař v noci nemohl, a úspěšně se tak vyhýbala manželsk ým povinnostem. Alžběta byla také posedlá svým vzhledem. Držela drastické diety, přehnaně sportovala a třikrát den ně se vá žila. Trpěla ment ální anorexií, muži ji však milovali.

Nejen proto, že oproti jiným korpu lentn ím dámám měla postavičku jako ze žu rná lu (na svou výšku 170 cm prý jen 50 kilo), ale i pro její dlouhé kaštanové vlasy, které si nechala dor ůst až na zem. Protože její příbuzné většinou ke konci života postihovaly psychické choroby, měla Sissi strach, že a ni jí se nějaká nemoc duše nevyhne. Začala se tedy zajímat o příběhy šílených lidí. Studovala jejich chování a některým z nich dokonce tí m, že si s nimi dlouze vyprávěla, pomohla. Ke konci života ale císařovnu stejně zasti hly deprese, které se jen proh loubily smr tí syna Rudolfa. Až do konce života pa k Alžběta obléka la pouze černé šaty. Zemřela také za velm i zvláštních okolností na jedné ze svých cest. V Ženevě právě dokončila nákupy a chystala se do přístavu na loď, když ji napadl jistý italský anarchista. Alžbětin život u končil jediným bodnutím pilníkem. Mířil totiž pří mo do srdce. Alžbětino album krásek

V roce 1862 si císařovna založila speciální album, do kterého si vlepovala obrázky pohledných žen. Nezáleželo na původu. Do »knihy slávy« se mohla dostat princezna stejně jako obyčejná služka. Dodnes není jasné, co Alžbětu k tomuto zvláštnímu koníčku vedlo. Říká se ale, že album sloužilo jako zrcadlo zlé královny ze Sněhurky: císařovna se při prohlížení obrázků ujišťovala, že je ze všech žen na světě nejkrásnější.

Jiří Hanzelka, 24. 12. 1920. Slavný cestovatel 13 let živořil.

Jeho jméno patří k v této společnosti nejznámějším. Slavný cestovatel objel několikrát zeměkouli společně s Miroslavem Zikmundem (98). V letech 1947 až 1950 podnikl cestu do Afriky a Jižní Ameriky. Výpravu absolvovali ve voze značky Tatra T 87. Oficiálně byli zástupci značky a měli po světě uzavírat partnerství přerušená válkou. Druhou cestu, již s doprovodem, podnikli ve dvou vozech Tatra 805 v letech 1959 až 1964. Při této výpravě projeli Asii a Oceánii.

Krátce po návratu zemřela na rakovinu jeho žena. On vstoupil do strany, ale po roce 1968 byl jako zástupce reformního křídla a stoupenec pražského jara odstaven ze všech struktur. Nesměl publikovat, cestovat, po podepsání Charty 77 byl vytr vale sle dová n StB, cel ke m 13 let byl bez práce a žil z rezervních zdrojů, rozprodával cestovatelskou výstroj a první práci získal vystudovaný inženýr až v roce 1983 jako sadař v pražské Seminářské za hradě. Po revoluci působil chvíli coby ekonomický poradce vlády. Zem řel s podlomeným zdravím v roce 2003 ve věku 82 let.

Zdeněk Kepák, 24. 12. 1937. Zapomenutý brněnský šampion.

Právě před 80 lety přišla na svět dvojčata Milan a Zdeněk Kepákovi. Bráchové od dětství sportovali. V létě kopali do meruny, v zimě se honili za pukem. Zdeněk to ale nakonec dotáhl dál. Oblékal reprezentační hokejový dres, má dvě stříbra z mistrovství světa (1961, 1965), pět titulů s brněnskou Kometou. A také to byl pořádný buřič. Jak dnes říká, ani jednoho z dvojčat nikdy nemrzelo, že slavili narozeniny i Štědrý den ve stejný čas. „Brácha Milan, který už nežije, byl starší o tři a půl hodiny. Ještě v dorostu to v hokeji válel líp než já. Jenže na vojnu narukoval v Bratislavě do mužstva, které politici brzy rozpustili. Šel sloužit na hranice, a s vrcholným hokejem se tak prakticky rozloučil,“ říká bývalé skvělé křídlo.

Zdeněk Kepák narukoval do Olomouce, ale zakrátko to vzal přes Prahu do Jihlavy. Byl u zrodu slavného klubu. Tento nový tým vymyslel tehdy nějaký strejček krajského papaláše, který sloužil v armádě. A protože se v Jihlavě zrovna otvíral zimní stadion, šoupli nás na Vysočinu. Takže jsme bydleli v Praze, jezdili každý den trénovat autobusem do Kladno a na zápasy vyráželi do Jihlavy. A to jsem v létě na Vysočině hrával ještě třetí nejvyšší fotbalovou soutěž. Zdeněk Kepák býval na ledě drsňákem. „Je prada, že jsem na trestné lavici trávil hodně času. Neodpustil jsem si dohadování s rozhodčími. Hodně jsem dohrával u mantinelů, kde k šarvátkám nebylo daleko. Ale třeba s Jardou Holíkem jsme se tvrdým střetům vzájemné vyhýbali, byl tam asi respekt.“ V Brně pak získal pět ligových titulů. Byl zaměstnán jako civilní pracovník ministerstva vnitra. Rok chodil do práce od šesti do půl desáté, ale později i tuto zkrácenou směnu raději zrušili, protože to mezi ostatními dělalo zlou krev. „A tak jsem definitivně opustil pozici pomocné síly v kanceláři.“ Po konci kariéry trénoval, také šoféroval po Evropě, měl pestrý život. Dnes na ledě mladšího dorostu Komety válí jeho vnuk Adam Holotík (15). Jan Smolík, 24. 12. 1942. Smacholíčku, pacholíčku...

Stal se legendou československé cyklistiky, lidé ho milovali. Přesto se sláva Janu Smolíkovi příliš nezamlouvala. „Doma jsem měl dva kufry dopisů,“ vysvětluje sportovec. „Jezdil jsem z besedy na besedu, až jsem z toho byl nešťastný! Taková ztráta času.“ V Československu byl hvězda, chtěli ho i ve světě, ale komunisté mu zatrhli profesionální kariéru. Ven ho nepustili. Aby se zajistili, jezdil po revoluci s kamionem po Belgii. Tak ho poznávali, v cyklistické zemi věděli, že je eso. Mezi Smolíkovy největší triumfy dodnes patří vítězství v Závodu míru v roce 1964. Podél trati tehdy visely transparenty s nápisem: „Smolíčku, pacholíčku, dojeď nám ve žlutém tričku!“ Během své kariéry ale zažil i řadu hrozivých pádů. „Na mistrovství republiky v Terezíně celý náš čtyřčlenný mančaft zezadu sundala motorka,“ vzpomíná. „Měl jsem roztržená záda a loket.“

Zdenka Cecília Schelingová, 24. 12. 1916. Svědomí komunistického režimu.

Slovenská řeholnice a mučednice z doby pronásledování katolické církve komunistickým režimem. Počátkem února 1952 pomohla uprchnout knězi, který byl v bratislavské nemocnici na krátkodobém ošetřování (měl být zakrátko souzen, a Státní bezpečnost jej proto poslala do nemocnice, aby zde zahladili známky mučení). Jeho útěk zařídila tak, že ostraze namíchala do čaje uspávací prostředek. Odhodlala se k tomu poté, co se dozvěděla, že kněze odvezou do Ruska, odkud se už nevrátí. Později se neúspěšně pokusila pomoci k útěku dalším 6 politickým vězňům z řad kněží a seminaristů. Byla to však cílená provokace. Během výslechů a věznění byla krutě mučena, dostala 12 let a v kriminálu u ní propukla rakovina prsa. Po masektomii bez jakékoli anestezie a odhalení metastáz byla 16. dubna 1955 urychleně propuštěna, aby nezemřela režimu za mřížemi. Nemocnice na Slovensku ji odmítaly přijmout, částečné péče se jí dostalo tajně až v Trnavě, kde 31. července téhož roku zemřela. Bylo jí 39 let. Papež Jan Pavel II. ji prohlásil za blahoslavenou. Zdenka Cecília Schelingová, pacholíčku... 24. 12. 1916 Sestru Cecílii komunisté tak dlouho perzekvovali a mučili, až ji zabili.



Přečtěte si

Kontakty

  • Telefon 9.00 – 17.00: 225 974 140
  • Telefon po 17.00: 225 974 164
  • Fax: 225 974 141

RSS kanály serveru ahaonline.cz lze užívat pouze pro osobní potřebu. Jakékoli další šíření obsahu ahaonline.cz je možné pouze s předchozím souhlasem jeho provozovatele.