Veterinář M.Řehák: Pitbulové jsou oproti kočkám zlatíčka!
5 fotografií
Ti z nás, kteří se svými zvířecími mazlíčky pravidelně navštěvují zvěrolékaře, možná ani netuší, jaké nečekané záludnosti tato práce mnohdy obnáší. Své o tom ví zkušený veterinář Miroslav Řehák (50), který toto povolání vykonává již 25 let. Ten také pro čtenáře Nedělního Aha! poodhalil zákulisí své ordinace a poopravil i některé mýty o svých zvířecích pacientech.
Stejně jako lidé, tak i zvířecí pacienti se bílého pláště většinou bojí. Protože některá psí plemena získala punc nebezpečných útočníků, z logiky věci vyplývá, že mohou být nebezpečná i v ordinaci zvěrolékaře. Opak je však pravdou.
„Není to vůbec o rasách, ale o výchově každého konkrétního psa a o přístupu páníčků k němu. Je jedno, jestli má ten pes kilo, nebo metrák, když je to zvíře nezvládnuté, může vás poranit každé z nich. Jsou psi, na kterých se dá dříví štípat, a psi, kteří na sebe nenechají sáhnout. S těmi pak musí pomoci jejich majitel, a když to jinak nejde, musí se zklidnit medikamentem,“ vysvětluje MVDr. Řehák, který nemá rád označení bojový pes.
„To pojmenování je trochu mediální klišé. V uvozovkách řečeno, bojový pes není. Ti, které tak lidé označují, jsou většinou v pohodě, například například staffbullové a pitbulové jsou v ordinaci zlatíčka. To, že psa někdo špatně vychová, není věc toho zvířete, ale lidí,“ dodává s tím, že v ordinaci měl problémy většinou s menšími psy nebo kočkami.
Kočky jsou bojovnice
Z jeho dlouholeté praxe existuje i několik případů, kdy ho pes pokousal. „Moc jich nebylo, jedná se asi o čtyři, až pět případů. Když už máte v podvědomí, jak se ti psi chovají, a znáte mimiku těla, víte, co si můžete k tomu konkrétnímu pacientovi dovolit. Musím říct, že se vesměs jednalo o psy malé, čivavy nebo jezevčíky. Ale horší jsou kočky,“ upřesňuje veterinář. Oproti psům jsou to prý často těžší pacienti, protože kočky jsou více samy sebou.
Celý rozhovor s veterinářem Miroslavem Řehákem si přečtěte v tištěném Nedělním AHA!
5 fotografií
