Kočí tasil na stráž žabikuch
Bylo třicet minut po půlnoci 12. ledna 1920, když se ve výčepní místnosti Obecního domu karlínského strhl velký kravál.
Vyvolali ho notně opilý kočí Antonín K. z Karlína a jeho pod vlivem alkoholu také sotva na nohou stojící dělník Jan V. ze Žižkova. O události referoval pražský deník Československá republika pohotově ještě téhož dne po ránu. Pan výčepní ani další personál přes veškerou snahu nedokázali řvouny zklidnit, nikdo z nočních hostů v lokále si nehodlal zbytečně »pálit prsty«. Raději si mlčky hleděli svých sklenic a pití v nich. Šéfovi podniku nezbylo nic jiného, než na místo povolat bezpečnostní stráž. Na kočího K. a dělníka V. ale ani služební uniformy neplatily.
„Když byli bezpečnostní stráží vyzváni ke klidu a opuštění místnosti, neuposlechli a dál chovali se hrubě. K. dokonce vytáhl kapesní nůž na strážníky,“ psal deník. Nemáme dnes informace o tom, na jaké úrovni a jak účinné byly před sto lety v bezpečnostním sboru předepsané chvaty a hmaty sebeobrany. Ale co je jisté, strážníci si rady věděli. Zkušeně vozkovi žabikuch vyrazili z ruky a jak jej, tak i jeho kumpána rychle zkrotili. „Oba výtržníci ponecháni byli ve vazbě,“ dodal list závěrem.
