LEXIKON ZDRAVÍ: Zázračná antibiotika - Pomáhají, ale mohou i uškodit...
Jsou to léky, bez jejichž existence si dnešní moderní společnost umí jen těžko představit život a léčbu některých nemocí nebo zdravotních komplikací. O existenci antibiotik ví sice téměř každý, ale málokdo si uvědomuje, že je s nimi potřeba zacházet opatrně, užívat je správně a jen v případech, kdy je to doopravdy nezbytné. Pokud antibiotika bereme, i když nemusíme, nebo je neužíváme podle doporučení lékaře, můžeme uškodit nejen svému zdraví, ale také snižujeme jejich účinnost antibiotik. Co o užívání antibiotik říkají odborníci?
Oč jde
Antibiotika, jinak také antiinfektiva, jsou látky, které působí proti růstu a množení některých mikroorganismů – nejčastěji bakterií, hub nebo jiných parazitů, nebo je usmrcují. Již téměř 100 let se využívají v léčbě bakteriálních onemocnění a infekcí, které byly dříve smrtelné. V současné době je známých cca 6000 látek s antibiotickým účinkem, ze kterých jen 70 našlo uplatnění v humánním nebo veterinárním lékařství. Antibiotika nejsou účinná proti virovým onemocněním, jako jsou například běžné infekce horních a dolních cest dýchacích.
Trocha historie…
Účinky antibiotik byly známé již ve starověku. Už 2500 let před naším letopočtem se při léčbě lokálních infekcích používaly obklady z plesnivého sójového mléka. Stopy tetracyklinu izolovaného z piva byly objeveny také v kosterních pozůstatcích starých Egypťanů. Základy toho, jak antibiotika fungují, položil v roce 1877 francouzský vědec Luis Pasteur, který zkoušel účinky některých látek na laboratorních zvířatech. O necelých 20 let později francouzský lékař Ernest Duchesne zjistil, že plíseň rodu štětičkovec (Penicilinium) je schopna ničit některé druhy bakterií. Ke skutečnému objevu penicilinu došlo až v roce 1928 vědcem Alexandrem Flemingem, který zkoumal antibakteriální účinky enzymu ze slin – lysozymu, a kultivoval bakterie na agarových plotnách. Misky s bakteriemi v laboratoři prý zapomněl a ty byly napadeny plísní rodu Penicilium. Následně si Fleming všiml, že plíseň zastavuje růst a množení bakterií a usmrcuje je. Svůj objev proto popsal v odborné literatuře a vzniklou sloučeninu nazval penicilin, ale nebyl ji schopen izolovat. Do výzkumu ohledně penicilinu a jeho dalšího zpracování – rafinace se vložily prostředky až za 2. světové války, kdy byla zvýšená potřeba účinné léčby infikovaných ran. Australský patolog a farmakolog Howard W. Florey úspěšně vyprodukoval čistou aktivní složku penicilinu, která byla rychle uvedena do praxe a byla velmi účinná nejen v léčbě ran, ale postupně i v léčbě kapavky, syfilidy či zápalů plic. Alexander Fleming a Howard W. Florey získali v roce 1945 Nobelovu cenu právě za objev penicilinu.
DRUHY ANTIBIOTIK A JEJICH POUŽITÍ
Antibiotika můžeme dělit podle mnoha kritérií. Základní rozdělení je podle intenzity účinku na bakteriostatická, která brání růstu a množení bakterií, a baktericidní, která bakterie usmrcují. Toto rozdělení není úplně přesné, protože některá baktericidní antibiotika nehubí všechny mikroorganismy a některá bakteriostatická mohou ve vyšších koncentracích bakterie hubit.
Podle šíře záběru
Dalším známým druhem antibiotik jsou širokospektrální, která působí na celou řadu bakteriálních kmenů. Ta lékař předepisuje, pokud není jasně identifikován bakteriální kmen, který onemocnění způsobil. Také jsou často předepisována jako prevence vzniku infekce například při pooperačních stavech. Dále jsou tu antibiotika se selektivním účinkem, která jsou vysoce účinná proti konkrétnímu bakteriálnímu kmeni při minimální toxicitě. „Zde jde například o látky na bázi penicilinu, které se běžně předepisují např. při onemocnění angínou a jiných streptokokových infekcích,“ upřesňuje MUDr. Pavel Skála, praktický lékař pro děti a dorost.
Jak se vyrábějí
Dříve se antibiotika izolovala výhradně z bakterií hub a plísní. Nyní se vyrábějí uměle, nebo částečně uměle, což znamená, že syntetické látky se kombinují s účinnými látkami izolovanými z bakterií, plísní či hub. Antibiotické účinky má i řada kovů např. zlato, stříbro nebo měď a její slitiny (např. bronz). Proto jsou částečky těchto kovů často obsaženy např. v různých mastech s antibiotickým účinkem.
Na co fungují
Antibiotika působí proti bakteriálním infekcím, proti virovým onemocněním nefungují. To je dáno odlišnou stavbou bakterií a virů.
Bakterie jsou jednobuněčné živé organismy, které jsou všude kolem nás a také na povrchu těla i ve vnitřních orgánech, kde tělu prospívají. Existuje také řada patogenních bakterií, které způsobují onemocnění. K tomu dojde v případě, že se bakterie pomnoží tak, že běžná reakce imunitního systému již nestačí a bakterie svými toxiny napadají tkáně a orgány v těle. Zde pak nastupuje léčba antibiotiky.
Viry jsou v podstatě na rozhraní mezi živým a neživým organismem. Jsou mnohem menší než bakterie a mají schopnost vyrábět energii, množit se a růst mohou jen uvnitř cizí buňky. V případě, že virus proniká do buňky a množí se, vzniká také infekční onemocnění. Typické jsou nemoci horních a dolních cest dýchacích, chřipka a podobně. V těchto případech je pak vhodný klidový režim. V některých případech je přistoupeno k léčbě antivirotiky.
Kdy pomáhají? To a mnohem více se dozvíte v tištěném Aha! pro ženy číslo 45.
