Animoterapie - aneb zvíře jako léčitel...
Stává se nedílnou součástí léčby různých nemocí s forem postižení. Terapie se zvířaty pomáhá při psychických potížích, kdy například dokážou zahnat pocity osamělosti a zvýšit chuť do života, prokázané jsou ale i blahodárné účinky na fyzické zdraví. Animoterapie. Jak konkrétně probíhá? Která zvířata se k ní dají využít? A co je při léčbě nejdůležitější? Odpovídá konzultantka a terapeutka Michaela Freeman.
Co je to vlastně animoterapie?
„Jde o terapii, ale také vzdělávání a další aktivity v oblasti sociálních služeb, ve kterých jsou zapojena zvířata. Když říkám, že se do animoterapie dají zapojit zvířata od mravence až po velrybu, lidé to berou jako vtip, ale já znám příklady obou. Zvířata nás přirozeně lákají ke spolupráci a vzájemnému poznávání, dokážou nám zvednout náladu a probudit chuť do života, což je důležité zejména pro lidi, kteří jsou nějak znevýhodněni, postižení nebo potřebují urychlit svůj rozvoj. Pak záleží na tom, jaký má daný terapeut, pedagog nebo sociální pracovník cíl a jak tuto přirozenou motivaci umí využít pro jeho dosažení. Někde jde třeba jen o vedené pozorování, obvykle o kontakt a hru. Z praktických důvodů jsou asi nejznámější formy terapie se psy, s koňmi a s kočkami, ale běžně se zapojují vlastně všechny typy domácích mazlíčků. O něco exotičtější jsou pro naše klienty výlety k moři za cvičenými delfíny.“
Může animoterapii podstoupit kdokoli? Je vhodná třeba i pro malé děti?
„Škála klientely je neméně pestrá, nejmladší klienty znám novorozence po šestinedělí a nejstarší jsou lidé v paliativní péči, kde se animoterapie využívá hlavně pro zkvalitnění poslední fáze života.“
V čem konkrétně může pomoci?
„Jak asi tušíte, skoro ve všem. Jedinou kontraindikací jsou vlastně jen alergie na zvířata a kritické stavy. Zvířata pomáhají s fyzickými i psychickými problémy. Jedná se samozřejmě o podpůrnou formu léčby, ale třeba u psychických obtíží není neobvyklé, že díky zvířatům lze po terapii snížit dávky farmak. Hodně se pracuje s koňmi a se psy v kontextu fyzioterapie, kde se využívá přirozené formy pohybu a vůbec chuti do něho. I klienti, kteří jinak neradi cvičí, bývají ochotní házet psům míček nebo zkusit jízdu na koni. Další oblastí je například logopedie, kde zvíře funguje podnět komunikace – děti mají najednou o čem si povídat a chuť mluvit. Ve školách zase zvířata vedou žáky k větší empatii, ohleduplnosti a jsou stimulem v učení.“
Jak terapie probíhá?
„Existuje řada forem, z nichž nejznámější a nejrozšířenější je návštěvní činnost. To znamená, že zvíře spolu s terapeutem přijde na návštěvu za klienty do zdravotnického nebo sociálního zařízení a oni mají možnost kontaktu se zvířetem. Zní to banálně, ale pokud žijete odříznutí od světa a více méně mezi čtyřmi stěnami, může být taková návštěva jedinou skutečně radostnou událostí za celý týden. Další formy jsou opačné, kdy klienti naopak jezdí za zvířaty, nejčastěji na farmy, ale třeba i do zoo nebo do delfinária. A opět tam jde o různé formy interakce, od ježdění na koních po plavání s delfíny. Ty ale bývají mnohem intenzivnější a pro klienty představují velkou výzvu. Musí totiž například překonat strach. A i to se pak stává součástí terapeutického procesu. Když už dokázali překonat strach u zvířat, mohou to začít dělat i v běžném životě.“
Jak poznáme, který druh terapie je pro pacienta tím nejlepším?
„Předně bych se nesnažila tolik orientovat podle zvířete, ale podle terapeuta. On musí vědět, kdy, jak a které zvíře zapojit. Výjimkou je fakt, že by klient některý druh zvířete upřednostňoval, nebo ho naopak neměl rád. “
Může se do animoterapie zapojit jakékoli zvíře? Jsou nějaká kritéria?
„Kritéria se samozřejmě liší podle druhu. Obecně lze ale říci, že musí jít o klidné, vyrovnané a spolehlivé jedince, kteří se těší dobrému zdraví a vitalitě. Zvíře se při animoterapii setkává s řadou lidí, kteří jsou na tom psychicky nebo fyzicky špatně, a to samozřejmě vnímá. Pro některé může být zbytečně stresující i jen převoz na jiné místo. Je tedy potřeba vybírat takové jedince, kteří jsou sami v pohodě a které vyloženě baví kontakt s lidmi.“
Jaké předpoklady má mít terapeut a na co nezapomínat? Dozvíte se v tištěném Aha! pro žey číslo 5.
