NA VLASTNÍ KŮŽI: Bezlepková dieta. Redaktorka Nikola Staňková říká: "Moje tělo nesnese lepek, ale díky tomu vím, co jím!"
Ačkoli jsem si později uvědomila, že moje zdravotní problémy začaly mnohem dříve, ty nejpříznačnější se projevily o Vánocích roku 2012. Nadýmání, průjmy a bolesti břicha jsem zprvu přisuzovala střevní viróze. Když mi ale ani za měsíc nebylo lépe a váha začala ukazovat pouhých 38 kilogramů (i když jsem malá, měřím jen 154 cm), rozhodla jsem se absolvovat zdlouhavé kolečko pobíhání po doktorech. Konečnou diagnózu jsem se dozvěděla až téměř o dva roky později: intolerance lepku.
Lepek je bílkovina obsažená v některých obilovinách, konkrétně v pšenici, žitu, ječmeni a ovsu. Jeho nesnášenlivost v podstatě znamená, že tělo nemocného nedokáže rozštěpit toxické části lepku na neškodné, jako je tomu u člověka zdravého. Do zažívacího systému se tak dostávají látky, které vyvolávají různé potíže. Nejčastějšími jsou ty trávicí, mezi další pak patří kožní problémy, deprese, únava a u žen třeba i neplodnost. Někteří pacienti však mohou mít jen velmi nenápadné příznaky, které lékařům znemožňují nemoc rozpoznat. Jedinou léčebnou metodou je bezlepková dieta, která spočívá ve vyloučení lepku ze stravy. Nedodržováním diety se pacienti vystavují vyššímu riziku vzniku rakoviny tlustého střeva a mízních uzlin.
Chleba za stovku
Když mi moje lékařka doporučila dodržovat bezlepkovou dietu, neměla jsem obavy, že bych trpěla hlady. Vždyť bezlepkové výrobky už v dnešní době musí být samozřejmostí, říkala jsem si. Tuto myšlenku mi však vyvrátila hned první návštěva malého supermarketu, kde jsem se marně snažila sehnat bezlepkové pečivo. Na rychlé studentské obědy typu „rohlík se šunkou“ jsem tedy mohla zapomenout.
V sortimentu větších obchodních řetězců však moji rodiče regál s bezlepkovými výrobky objevili, a tak se u nás doma začaly ve velkém nakupovat různé bezlepkové balené chleby, těstoviny i tyčinky. Moje zažívací problémy vymizely. Kromě kilogramů, které jsem v průběhu dvou let ztratila, jsem přibrala i nějaké další navíc.
S nástupem na vysokou školu jsem si jídlo začala platit sama. A hned můj premiérový nákup mě šokoval: cenovka zmiňovaného baleného chlebu, jenž mi vystačil na dva dny, ukazovala 90 korun. Podívala jsem se proto na zadní stranu obalu, abych zjistila, na čem si to vlastně za tu stokorunu pochutnávám. Deproteinovaný pšeničný škrob, bramborový škrob, zahušťovala a dva řádky takzvaných „éček“ - rozhodně nic zdravého.
Našla jsem nové možnosti
Trochu se zpožděním jsem tak na internetu začala vyhledávat informace o bezlepkovém stravování. Pročítala jsem různé diskuze, zabrousila i na zahraniční weby a zjistila jsem, že se lze stravovat i jen pomocí přirozeně bezlepkových surovin. Zakázané obiloviny a nezdravé škroby z brambor, rýže a kukuřice lze nahradit třeba pohankou, jáhly, amarantem či quinoou. Pečivo můžu vyměnit za takzvané křehké plátky. Pizzu si upeču jednoduše z tofu a vajíčka... Objevila jsem zkrátka spoustu potravin, o nichž jsem do té doby neměla ani tušení. A navíc – třeba pohanka i jáhly jsou snadno dostupné a jejich nákup mě nepřijde na víc než 40 korun.
Na celý den jsem si začala připravovat krabičky s vlastním jídlem. První kuchařské pokusy sice končily v koši, brzy jsem se ale naučila s novými ingrediencemi pracovat.
Změny pocítilo i moje tělo: k odpočinku mi najednou stačilo osm hodin spánku místo deseti, zlepšily se mi migrény i špatná pleť. Ze způsobu nového stravování jsem měla radost, obzvlášť o Vánocích, kdy jsem si upekla své první bezlepkové cukroví.
Vždyť je skoro všude!
Při nákupu všech potravin musím vždy pečlivě sledovat etikety se složením. Lepek se totiž objevuje i tam, kde byste jej rozhodně nečekali: v želé bonbónech, jogurtech, uzeninách, některých šunkách, zmrzlinách nebo i v kypřícím prášku.
V restauracích je bezlepkové stravování taky trochu oříšek. Seznam alergenů u jednotlivých jídel často chybí a vy tak musíte obsluze zdlouhavě vysvětlovat, které potraviny jsou pro vás tabu. Dieta trochu omezuje i milovníky sladkého. V cukrárně si většinou vhodný zákusek nevyberete. Některé pekárny ale začínají nabízet úzký sortiment dortů, buchet či muffinů.
Skutečný problém nastává s čerstvým slaným pečivem. V supermarketu jej rozhodně nekoupíte. Prodávají se pouze zmiňované balené trvanlivé výrobky. Rájem pro bezlepkáře jsou však farmářské trhy a bioobchody, kde natrefíte na pečivo, které se vyrábí z přirozeně bezlepkových ingrediencí a je tedy i nesčetněkrát zdravější.
Jíst bez lepku je výhoda
Když mě dnes kvůli bezlepkové dietě mí přátelé litují, často jim odpovídám, že jsem za ni naopak ráda. Toto zdravotní omezení mě naučilo jíst zdravě, pestře a v pravidelných intervalech. Díky nutnosti pročítání složení výrobků vím, co konzumuji, a můžu tomu přizpůsobit svůj jídelníček.
Komplikací je pro mě snad pouze jediná věc: stravování na každý den si musím dopředu naplánovat. Po třech až čtyřech hodinách od posledního jídla dostávám hlad, začíná mě bolet hlava a nejsem schopná pořádně fungovat. Vždy tak u sebe musím mít dostatečné množství „zásob“, abych nezůstala odkázaná na obchody, kde ve většině případů bezlepkový sortiment chybí.
To, že nemůžu všechny cukrovinky, které jsem dříve milovala, mi vůbec nevadí. Objevila jsem totiž jiné, které jsou mnohem zdravější a na chuti jim to rozhodně neubírá. Ochutnali jste někdy třeba tyčinku z kešu másla zalité hořkou čokoládou?
