Karel Zima (53): Manželku jsem balil dva roky!
Herce Karla Zimu (53) asi není potřeba nijak dlouze představovat. Znáte ho například ze seriálů Slunečná, Temný kraj nebo Kamarádi. Kromě natáčení se věnuje i divadlu. Jako milovník psů pak často a rád podporuje různé benefice, zvlášť ty, které pomáhají psům. Nechyběl proto ani na letošním ročníku Psího dne s Prahou 13. V soukromí je hrdým otcem tří dětí. Dvě, které má s bývalou manželkou, herečkou Magdalenou Zimovou (51), jsou už dospělé. Dcera Agáta nyní žije v Anglii a syn Jonáš studuje v Praze vysokou školu. Nejmladšího, brzo dvouletého Eliáše, má se svojí současnou manželkou Lucií (34), se kterou se řekli »ano« 6. července 2022. Jak přišel Karel ke svému čtyřnohému miláčkovi? Co prozradil na svoji půvabnou manželku? A na co je v životě také pyšný?
Karle, je známo, že jste velkým milovníkem psů. Pokolikáté jste se už zúčastnil Psího dne s Prahou 13?
„Letos jsem na druhém ročníku, pokud si dobře pamatuju, protože těch psích akcí podporuju víc. Psy mám opravdu rád. Momentálně mám doma už třetího v životě. A tuto bohulibou akci podporuju proto, že útulky pomoc potřebují, aby mohly vůbec existovat.“
Jakého psa doma nyní vlastně máte?
„Teď máme fenku z útulku, respektive z dočasné adopce. Tam manželka našla naši Růženku, která se tam narodila. Shodou okolností fence, kterou si vzala Sabina Remundová, moje kamarádka a spolužačka. Bylo to úplně nezávisle na sobě.“ (usmívá se)
A ty předchozí dva?
„Ten první byl z útulku z Hradce Králové, kde jsme s mojí první ženou byli tehdy v angažmá a kde byl nádherný dvouletý kříženec boxera s labradorem, jmenoval se Bert. Byl odchycený policií majitelům, kteří ho vždycky uvázali někde u hospody a nechali ho tam až do rána. Chudák si vytrpěl své a byl strašně vděčný, bylo to moje druhé já. A když jsme se pak přestěhovali do Prahy, tak jsme s ním, protože měl rád vodu a rád plaval, jezdili často na Zbraslav k Vltavě. Jednou jsme se vraceli zpátky a pod auto mi vběhl pejsek, ale ubrzdil jsem to, takže se mu nic nestalo. Podle odhadu veterináře mu bylo okolo deseti měsíců a byl to taky kříženec, pravděpodobně nějakého labradora a ohaře. Tak jsme ho vzali do auta, protože byl v zuboženém stavu. Vyhublý, hladový, sice měl obojek, ale neměl známku. Dlouho jsme hledali majitele přes všechny registry a útulky, ale nikdo se neozval, tak už u nás zůstal.“
V červenci budou vašemu malému synovi dva roky. Jak se mají rádi s vaší Růženkou?
„Myslím, že je to ideál, respektují se a dopadlo to asi zatím nejlíp, jak mohlo. Měli jsme zpočátku také obavy. Pejskaři dobře vědí, že když se narodí dítě, tak se láme chleba, protože pes byl do té doby pro majitele jednička, a najednou se musí o pozornost dělit. Je potřeba na něj nezapomínat, protože následky můžou být takové, že to dítě nebude mít rád. Ale když to všechno funguje, tak je to skvělé.“
Zůstaňme ještě u vaší otcovské role. Dokážete manželku zastat v péči o syna?
„Úplně ve všem ji nezastanu, ale ve většině věcí ano. Už s mou první ženou jsme měli takovou střídavou péči o děti, myslím to tak, že jak jsme oba herci, tak jsme se střídali, aby byl s dětmi pořád někdo doma. Museli jsme rodinný harmonogram udělat tak, aby se jeden staral a druhý mohl v tu chvíli být v divadle nebo točit. Manželka tehdy hrála do nějakého osmého měsíce těhotenství, a třeba už měsíc po porodu syna byla v divadle zpátky, a to díky tomu, že jsme měli tu možnost se o péči podělit a prostřídat se. A já mám extrémně pozitivní vztah k dětem. Toužil jsem po nich už odmala, takže jsem nikdy nebyl ztrápený otec, ale šťastný.“ (usmívá se)
Pocházíte z Liberce. Co vás první napadne, když řeknu hory?
„Dluh, kdybych to měl říct jedním slovem. Hory mám strašně rád, ale málo se na ně dostanu. Pořád to tlačím před sebou a říkám, musím tam, musím tam... Treking jsem vždycky miloval. Hory v létě i zimě pěšky, na lyžích nebo na běžkách, to jsem měl vždycky rád. Miluju veškerou přírodu, ale horám dlužím nejvíc.“
Věnujete se i jinému sportu? Nejen to se dočtete v tištěném APŽ číslo 26.
