Daniela Kolářová (78): Některým hercům je špatně rozumět!
Už jí nezbývaly síly. Daniela Kolářová (78) patří mezi naše nejlepší herečky a jednu dobu svoje znalosti předávala i budoucím hercům. Na DAMU, kterou sama kdysi vystudovala, působila jako pedagožka. Jenže postupem času přišla na to, že už sedět na více židlích nezvládá. Je toho přesvědčení, že člověk by se měl věnovat buď učení, nebo hraní. Navíc byl rozvrh na fakultě tvrdý, ona k tomu musela dopoledne zkoušet v divadle, večer hrát a do toho natáčela filmy či seriály. Už to jednoduše nezvládala, a tak učení odpískala. Dnes si už práci, stejně tak jako scénáře, pečlivě vybírá.
Chtěla dokonalost
Dnes by už Daniela Kolářová učit nechtěla. „Člověku ubývají síly. Když to chcete dělat zodpovědně, tak se na to učení musíte fakt připravit,“ tvrdí herečka, která dnes mladou hereckou generaci sleduje jen jedním očkem. „Je to zvláštní. Přibylo totiž hodně soukromých hereckých škol a připadá mi, že spousta studentů nenajde uplatnění ani trvalé angažmá, což je strašně důležitý,“ vysvětlila. Jako bývalá pedagožka si všímá i chyb, které často dnešní herci dělají. „Technika mluvení, kterou my jsme měli velice přísnou, tak to šlo hodně dolů. Některým hercům je špatně rozumět i v televizi, přestože se mluví na mikrofony,“ myslí si Kolářová, která byla v angažmá v Divadle na Vinohradech neuvěřitelných 45 let, takže může čerpat a posuzovat díky své velké praxi. Kolářová je i vášnivou čtenářkou, jenže čtení musela upozadit. Většinou se totiž musí učit hromady textu, takže na knihy jí už nezbývá kapacita. „Vždy se těším, až dojedu nějaký scénář, že se můžu vrátit ke knihám,“ přiznala. Když se jí dostane do rukou scénář, musí ho přečíst jako celek, aby se dozvěděla, o čem to vlastně je, a aby jej pochopila. Kolářová nebere každou roli, ale když se jí do rukou dostane návrh role, pečlivě se ponoří do studia. „Scénář si raději přečtu několikrát. První dojem vás může zmýlit, a když se pak začtete podrobně do určitých situací, tak to v sobě začnete probírat,“ prozradila držitelka Českého lva i ceny Thálie. Když už na nějakou práci herečka přistoupí, stane se, že poprosí o změnu v dialogu. Napsat totiž dokonale scénář umí jen málokdo. „To umí dokonale jen Zdeněk Svěrák. Ten každé slovo volí pregnantně, protože je to bývalý pedagog,“ svěřila Kolářová, která si v roce 2007 se Svěrákem znovu zahrála ve filmu Vratné lahve.
Hraní z donucení
Čtením scénáře poprvé získá herec jenom povrchní přehled. Proto se Kolářová do čtení noří vícekrát. „Až pak se rozhodnu, jestli chci na tom vůbec pracovat. Někdy se k vám dostanou tak mizerně napsané věci, že to nechcete. Od prvního okamžiku cítíte nechuť. Vím, že bych v tom nechtěla tematicky existovat,“ přiznala herečka. Její rozhodnutí neovlivní ani účast jiných herců v celém projektu. Nezáleží ji na ansáblu, když se jí totiž nabízená práce nelíbí, nejde do toho. „Takhle jsem si to nikdy nestavěla. Samozřejmě, že si o někom myslíte, že je lepší než tam tem, ale stejně si všechno obsazuje režisér. Pro mě je důležité, jestli mě to zaujme anebo ne,“ vysvětlila. Patová situace u ní nastává i tehdy, když si s nějakým hereckým kolegou nesedne. Může se stát, že si danou situaci představovala jinak. „Je to nepříjemné a pak to děláte jen z nějakého donucení. Když jste v angažmá v divadle, tak to hrát musíte a nemůžete vypovědět. Prostě musíte i přes tu kontroverzi. Pak chodíte strašně rozhozená už od božího rána a máte tíhu, když to jdete zkoušet. Když někdo vedle vás začne prodávat sám sebe na úkor hry, kašle na ostatní i na téma a chce jen za každou cenu potlesk, tak to je špatně,“ vysvětlila. Kolářová se vždycky drží svého. I proto bere jen práci, která se jí líbí, aby bylo pro ni snadnější učit se texty. Kdyby byla obsazena do něčeho, co ji nebaví, tak by se to učila se zatnutými zuby. Ale i jí stane, že má okna. „Vedle role si žiju svůj soukromý život. A když řešíte problémy, třeba vztahové, tak se někdy stane, že vám vypadne text, přestože ho dokonale umíte. Pak záleží na kolegovi, jestli vás z toho vytáhne. To jsou momenty hrůzy pro herce a je to nepopsatelné,“ přiznala s tím, že když pak odchází z divadla, role v ní ještě doznívá. Neumí ji hned odložit. Musí se z ní oklepat postupně. Přesto je ale za krásné role vděčná a věří, že těch kvalitních bude mít ještě dostatek.
Celý článek v tištěném APŽ číslo 25.
