Jana Boušková v nemocnici - Manžel Václav Vydra (69) ji denně navštěvuje...
Hodně práce Václav Vydra začal točit nový seriál na Primě s názvem Polabí. Od dubna natáčí také pokračování seriálu Pod hladinou. Jenže to není všechno. Do toho hraje divadlo a jezdí také na zájezdová představení. „Je toho dost, ale jsem za to rád. Hraji zhruba v deseti divadelních představeních, takže přibližně dvacet až pětadvacet představení měsíčně. Do toho se starám o koně a je toho akorát,“ přiznal. Nyní však do toho ještě vtěsnal péči o svoji manželku. „Přiznám se, že občas padám na hubu,“ postesknul si a má jen jedno přání. „Říkal jsem si, že já už vlastně nic nepotřebuju. Kdybych ale mohl, koupil bych si čas.“ Především péče o koně, která je také jeho srdcovou záležitostí, mu dává zabrat. Svoje soukromí odhalil i pořadu My, chalupáři, kde představil svůj statek, který si s Janou pořídli před třinácti lety u slapské přehrady. „Statek jsme zrekonstruovali a dali jsme to celé dohromady. Dneska tady máme 24 koní,“ prozradil. Nestará se však jenom o svoje koně, ale pomáhá na statku i těm nemocným. „Někdy je to těžké. Nicméně je to v podstatě stejné, jako když se doktor pohybuje mezi nemocnými. Časem si zvyknete a berete nemoc jako danou věc,“ prozradil Vydra s tím, že péče není jen psychicky náročná, ale i fyzicky. Po koních totiž uklízí i exkrementy. „Odklízení po koních je moje denní sisyfoská práce. Uklidím a hned to je zpátky. Makám celý den. Co budu říkat, někdy je to na h*vno,“ svěřil se smíchem. Ale i když se Vydra nadře jako kůň, ti jeho čtyřnozí kamarádi mu tu jeho energii pak mnohonásobně vrátí. On si dokonce s koňmi povídá. Nikdy se mu ale nestalo, že by na statku odpočíval. „Nožky hodím nahoru maximálně tehdy, když spadnu z koně,“ řekl s humorem sobě vlastním. „Já to mám ale tak vyvážené, že z jedné strany relaxuju u koní, a z té druhé je mým relaxem divadlo. A ono se to vzájemně doplňuje,“ vysvětlil. Vyléčil si záda Boušková nyní rehabilituje po operaci páteře, ale Vydrovi záda paradoxně zachránili právě koně. Denně totiž na nich jezdí, a to si vyžaduje fyzickou připravenost. „Já to mám místo vzpírání a aerobiku. Při každé jízdě na koni používám vnitřní svaly. Zvláště ty kolem páteře,“ vysvětlil a dodal: „Musím říct, že mně koně zachránili záda. Kolem čtyřiceti let jsem začal mít obrovské bolesti. Lékaři mi řekli, že vůbec na koních nemohu jezdit, a doporučovali posilovnu. Tam mě to vůbec nebavilo, tak jsem se kousl a začal na koních jezdit ještě víc. Po určité době bolesti přešly a najednou začala být záda dobrá. Problém je, když člověk přestane jezdit na koních, pak totiž svaly ochabnou. To se mě naštěstí zatím netýká.“ Jana však na koních nejezdí již dlouho. „Já neumím z koní padat. Moje pády jsou totiž takové, že pokaždé skončím na traumatologii. Měla jsem už i čtyři zlomená žebra. Já se na koně akorát tak už jen ráda dívám,“ přiznala. Bouškové se ovšem nehody nevyhýbají ani jinde. Po ošklivé nehodě na lyžích si kromě holenní kosti zlomila také koleno. Byla upoutána na vozík a hrozilo jí dokonce ochrnutí. Málem přišla o nohu, ale lékaři jí rozdrcenou kost nahradily umělou. Když bourala na motorce, skončila se sdrátovaným kotníkem. Ze všeho se oklepala, tak se jí to snad povede i nyní.
Hodně práce
Václav Vydra začal točit nový seriál na Primě s názvem Polabí. Od dubna natáčí také pokračování seriálu Pod hladinou. Jenže to není všechno. Do toho hraje divadlo a jezdí také na zájezdová představení. „Je toho dost, ale jsem za to rád. Hraji zhruba v deseti divadelních představeních, takže přibližně dvacet až pětadvacet představení měsíčně. Do toho se starám o koně a je toho akorát,“ přiznal. Nyní však do toho ještě vtěsnal péči o svoji manželku. „Přiznám se, že občas padám na hubu,“ postesknul si a má jen jedno přání. „Říkal jsem si, že já už vlastně nic nepotřebuju. Kdybych ale mohl, koupil bych si čas.“ Především péče o koně, která je také jeho srdcovou záležitostí, mu dává zabrat. Svoje soukromí odhalil i pořadu My, chalupáři, kde představil svůj statek, který si s Janou pořídli před třinácti lety u slapské přehrady. „Statek jsme zrekonstruovali a dali jsme to celé dohromady. Dneska tady máme 24 koní,“ prozradil. Nestará se však jenom o svoje koně, ale pomáhá na statku i těm nemocným. „Někdy je to těžké. Nicméně je to v podstatě stejné, jako když se doktor pohybuje mezi nemocnými. Časem si zvyknete a berete nemoc jako danou věc,“ prozradil Vydra s tím, že péče není jen psychicky náročná, ale i fyzicky. Po koních totiž uklízí i exkrementy. „Odklízení po koních je moje denní sisyfoská práce. Uklidím a hned to je zpátky. Makám celý den. Co budu říkat, někdy je to na h*vno,“ svěřil se smíchem. Ale i když se Vydra nadře jako kůň, ti jeho čtyřnozí kamarádi mu tu jeho energii pak mnohonásobně vrátí. On si dokonce s koňmi povídá. Nikdy se mu ale nestalo, že by na statku odpočíval. „Nožky hodím nahoru maximálně tehdy, když spadnu z koně,“ řekl s humorem sobě vlastním. „Já to mám ale tak vyvážené, že z jedné strany relaxuju u koní, a z té druhé je mým relaxem divadlo. A ono se to vzájemně doplňuje,“ vysvětlil.
Vyléčil si záda
Boušková nyní rehabilituje po operaci páteře, ale Vydrovi záda paradoxně zachránili právě koně. Denně totiž na nich jezdí, a to si vyžaduje fyzickou připravenost. „Já to mám místo vzpírání a aerobiku. Při každé jízdě na koni používám vnitřní svaly. Zvláště ty kolem páteře,“ vysvětlil a dodal: „Musím říct, že mně koně zachránili záda. Kolem čtyřiceti let jsem začal mít obrovské bolesti. Lékaři mi řekli, že vůbec na koních nemohu jezdit, a doporučovali posilovnu. Tam mě to vůbec nebavilo, tak jsem se kousl a začal na koních jezdit ještě víc. Po určité době bolesti přešly a najednou začala být záda dobrá. Problém je, když člověk přestane jezdit na koních, pak totiž svaly ochabnou. To se mě naštěstí zatím netýká.“ Jana však na koních nejezdí již dlouho. „Já neumím z koní padat. Moje pády jsou totiž takové, že pokaždé skončím na traumatologii. Měla jsem už i čtyři zlomená žebra. Já se na koně akorát tak už jen ráda dívám,“ přiznala. Bouškové se ovšem nehody nevyhýbají ani jinde. Po ošklivé nehodě na lyžích si kromě holenní kosti zlomila také koleno. Byla upoutána na vozík a hrozilo jí dokonce ochrnutí. Málem přišla o nohu, ale lékaři jí rozdrcenou kost nahradily umělou. Když bourala na motorce, skončila se sdrátovaným kotníkem. Ze všeho se oklepala, tak se jí to snad povede i nyní.
Celý článek v tištěném APŽ číslo 19.
