Cukrář Josef Maršálek (43): Už jsem méně tolerantní k lidské hlouposti...
Asi není ten, kdo by Josefa Maršálka (43) alespoň nezaznamenal. Většina lidí jednoho z našich nejznámějších cukrářů zná například jako porotce z oblíbené soutěže Peče celá země nebo z různých cukrářských kurzů či jako autora mnoha kuchařek. A o co víc je na očích veřejnosti, o to raději si v soukromí na malé vísce v jižních Čechách užívá klidu a úniku od ruchu velkoměsta, kde spokojeně žije s dlouholetým partnerem, vysokoškolským pedagogem Petrem Tejmlem. Právě na jejich zahradě vznikla titulka k jeho zatím nejnovější knize s názvem Sklizeň. Proč se Josef usadil právě na jihu Čech? Jakým heslem se v životě řídí? A co prozradil o svém partnerovi?
Josefe, byla tato kniha v něčem náročnější než předchozí knihy?
„Ano, a shodou okolností se jedná hned o mou největší knihu, aniž by to byl záměr. Kniha má 464 stran a vznikala téměř rok a půl. Spolupracoval jsem na ní s úžasnou Markétou Zindulkovou, která se postarala o dekor styling a fotografie pořídil Ondřej Košík. Přirozenou součástí byla také má sestra Zuzka, je to již naše sedmá kniha. Moc jsem si přál, aby většina ingrediencí, které v knize jsou použity, byly lokální a velmi mi záleželo na tom, aby většina ovoce a zeleniny nebo luštěnin pocházela z domácích zdrojů. Proto jsme také knihu fotili minulý rok v druhé polovině srpna, když zahrada doslova a do písmene nadělovala, a já tak mohl každý den v pět hodin ráno vstát a začít sklízet, aby bylo z čeho vařit a co fotit. Nafocení trvalo šest dnů a poté dalšího půl roku knihu napsat.“
Co tedy v knize lidé najdou?
„Je rozdělena velmi přehledně do pěti kapitol. Z cukrárny, z pekárny, z kuchyně, z kredence a z vandru. Je to poprvé, kdy se se svými čtenáři dělím o svoje poznatky z pečení, probírám fermentaci a domácí kvašení, hodně se věnuju zavařování a konzervování a klíčovým tématem je udržitelnost a soběstačnost. Tyhle dvě věci hodně prožívám, a čím jsem starší, tím jsou pro mě více důležité. Naučíme se společně připravovat kefír, fermentovaný tvaroh i máslo, desítky různých chlebů, koláčů, dortů a zákusků, nakládanou zeleninu, ovoce, sirupy, marmelády a džemy, studené polévky, pomazánky, chutney, přílohovou zeleninu, ale také tureckou baklavu. Žádné kudrlinky, reálné a upřímné ingredience, které seženeme téměř všude.“
Hodně záleží i na titulní stránce. Kde jste ji fotil?
„Na naší zahradě. Na jaře minulého roku jsme si nechali vyrobit konstrukci, na které jsem vypěstoval dýně, batáty a fazole, a od začátku jsem si myslel, že by tam mohla být fantastická titulka. Když přijel fotograf Ondřej Košík, to místo si oblíbil a vnímal to úplně stejně, aniž bych mu to musel říkat. Pátý den focení, těsně předtím, než jsme začali, mi řekl, abychom spolu šli do zahrady udělat několik portrétů. Začali jsme přímo v tom oblouku a myslím, že druhá nebo třetí fotografie byla tou titulní. Takhle to v životě funguje, když se věci takzvaně potkají. Bylo to tak myšleno a tak se také stalo.“
Pustíte doma do kuchyně i vašeho partnera?
„Určitě. Umí fantasticky upéct kuře, je známý svou thajskou polévkou tom yum. Udělal také výbornou znojemskou omáčku. Myslím, že vařit může úplně každý, důležité je, chtít.“
S partnerem vám vztah funguje. Čeho si na něm nejvíc považujete?
„Petr je pracovitý člověk, miluje svou rodinu, je velmi inteligentní a také rozumí svému oboru, v němž vyniká za hranicemi této země. A dům, ve kterém bydlíme, postavil svépomocí. Tohle já bych nikdy nezvládl. Myslím, že to má v hlavě srovnané, že je člověkem do nepohody, a ještě se nestalo, aby mezi nás přišla ponorka. Možná je to také tím, že často bývám mimo domov. Kdoví.“
Jaký život s vámi podle vás je?
„Život s kýmkoliv po boku je vždy o kompromisech, o vzájemném naslouchání a porozumění. Se mnou to není jiné. Nezapomeňte, že je mi 43 let, vím, co mám rád a co nesnáším. Pravdou je, že čím jsem starší, tím jsem méně tolerantní k lidské hlouposti. Díky tomu, že se ze mě stala veřejná tvář, část našeho soukromí přestala existovat. Je to daň, kterou jsem se rozhodl platit za svou práci. Ale pakliže se podívám kolem a vidím její výsledky, je to cena akceptovatelná.“
Co nesmí, Josefe, chybět u vás doma, abyste se tam cítil dobře?
„Dobrý chleba, máslo, dvě kočky, milující chlap, zásoby na zimu, velká zahrada, hezká kniha, Dobře zařízená a vybavená kuchyně, bazén se studenou vodou v létě. A také lidi, kteří tu a tam přijdou na návštěvu. Nežijeme pro věci, žijeme pro lidi.“
Žijete v jižních Čechách. Není časté dojíždění za prací náročné? Nejen to se dozvíte v tištěném APŽ číslo 20.
