Eva Leinweberová (52): Ráda si užívám ticho a samotu...
Pamatovat si ji můžete z úspěšného filmu Účastníci zájezdu, kde dostala jednu z prvních větších rolí. Od té doby je obsazovanou herečkou právě v komediích, které jsou její parketou. Eva Leinweberová (52) ale stejně dobře zahraje i vážnou roli. V kinech teď hraje ve filmu Jak se nám to mohlo stát!?, léto herečka stráví natáčením či na letních divadelních scénách. Z ruchu velkoměsta ráda utíká na svoji chalupu, kde se věnuje zahradničení. Z bývalého manželství má šestnáctiletou dceru, která si nedávno nechala změnit křestní jméno z Doroty na Medu. Proč Eva vyhledává často ticho? Kolik času věnuje sama sobě? A co jí dává zabrat?
Evo, v poslední době jste měla pracovně napilno, kam utíkáte, když máte volno?
„Vím, že teď řeknu něco, co je strašný, ale já docela ráda chodím do divadla. (rozesměje se) A když je fakt dobré představení, ať je to třeba Wernisch v Národním divadle, nebo Divadlo Minor, které mě hodně baví. Přijdu tam mezi kamarády a ještě vidím něco, co mě pohladí na duši. To je jedna taková moje záliba a odpočinek. Pak také zahradničím a chovám kočky.“ (usmívá se)
Kolik jich máte?
„Měla jsem tři, teď už mám jenom dvě. Mám je pak i na chalupě, jsou venkovní i vnitřní, takže se potýkám s problémy, že už v bytě nechtějí být, ale na venek to ještě není, tak začínají už běhat u stropu, jak potřebují ven.“
Zmínila jste chalupu. Tam jezdíte relaxovat?
„Já se tam právě snažím pořád pracovat, jenomže jak mi to moc nejde, nemám na zahradní práce tu správnou techniku, tak se tam dost často zlikviduju: Mám takové mozoly, že nemůžu pak vzít v divadle do ruky ani rekvizitu. A to teď zase začne. Jsem nadšená pěstitelka. Mám tam rajčata, vinnou révu a od pana Milana Kňažka jsem dostala dva fíky, už asi dvouletý, tak jsem začala pěstovat i ty. Když mám hodně práce, tak jsem ráda, že můžu být venku, a úplně si tam vystačím. I když se tam potýkám se samými problémy, jako jsou slimáci, nebo když něco řežu, tak se mi to ulomí a musím někomu volat, aby přijel… Vlastně žiju dost zoufalým životem.“ (směje se)
Potřebujete často samotu?
„Jsem dost sama. Zjišťuju, že čím jsem starší, tím potřebuju od zábavy pryč, že nemůžu poslouchat žádný zvuk a že mám ráda opravdu úplné ticho. Když už zapnu televizi, tak proto, že se na ni pak opravdu dívám, ale ne jako kulisu.“
Co na to rodina?
„Můj bývalý manžel je taky herec, dcera je na to odmalička zvyklá.“
Je, Evo, teď někdo po vašem boku?
„Není, a já jsem na to zvyklá. Ona ta naše práce spoustu lidí láká jako pozlátko, ale pak vlastně zjistí, že nejsme pořád doma, že se s námi nedá na ničem domluvit. Moje nebo starší generace už má vysoké nároky, děti má většinou odrostlé, tak si to můžeme dovolit. Ale já taky hodně kamarádím s kolegy, kteří jsou třeba o dvacet let mladší, a i z těch je spousta tzv. single, je to teď i takový trend.“
Nedávno měla premiéru filmová komedie Jak se nám to mohlo stát!? Koho v ní hrajete?
„Hraju manželku Mirka Donutila, jsme pár z Prahy. S Mirkem jsme se už potkali v seriálu Doktor Martin, ale že bychom hráli manželský pár, to se stalo poprvé. Navíc, já jsem před 35 lety začínala v Divadle Husa na provázku, kde začínal i Mirek a Bolek Polívka, který v komedii taky hraje, a já si těchto lidí nesmírně vážím. Husa na provázku není divadlo, ale životní filozofie a já ji pořád žiju.“
Hodně vás to ovlivnilo…
„Navždycky mě to ovlivnilo ve vnímání divadla. Je to pro mě dost zásadní.“
Jak velkou roli hrají právě komedie ve vašem profesním životě? Nejen to čtěte v tištěném APŽ číslo 16.
