Sabina Laurinová (52): Pořád mám v sobě kus dítěte...
Patří k těm herečkám, na kterých přibývající roky snad vůbec nejsou znát. Skutečný věk by Sabině Laurinové (52) tak hádal jen málokdo. Pro mnohé už navždy zůstane princeznou – třeba z pohádky Z pekla štěstí. Herectví je ostatně její život, a i když tato profese má, jak už to bývá, své plusy i mínusy, tuhle práci miluje. Momentálně ji můžete vídat například na Primě v seriálu ZOO Nové začátky, kde hraje Alici, maminku hlavní hrdinky Sid. Sama je mámou už dospělé dcery Valentýny (22) a mladší Maji (16), které má ze dvou předchozích vztahů. V zimě ve volném čase ráda lyžuje, v létě cestuje k moři, které tolik miluje. Co Sabina řekla o svém soukromí? Jak důležitá je pro ni rodina? A jak prožívá svátek zamilovaných?
Sabino, jak to vypadá s vaší rolí v seriálu ZOO. Prozradíte něco málo?
„Mimo spolu vedení rodinné firmy Alice teď řeší hlavně rodinné záležitosti. Díky seriálové dceři Sid se stala babičkou, takže momentálně točíme s miminkem, což je moc hezké. Je to radost a milé oživení. Všechno se tam točí kolem děťátka, což vnáší do natáčení něhu. Všichni kolem jsou takoví rozněžnělí a klidnější. (usmívá se) Co se pak týká mojí role, tak jsme se snažili, aby to byla taková moderní babička. Ale samozřejmě, i ona má spoustu svých názorů a zkušeností, které chce dceři předat, takže je veselo. (směje se) Navíc se teď Alice častěji potkává s jedním kamarádem zvěrolékařem Tomášem Jandou, kterého hraje Honza Šťastný.“
Pořád vás dávají s někým dohromady?
„Celý život.“ (rozesměje se)
Potkáváme se ve Winter Wonderlandu v Praze, jste tu poprvé? A co vás sem přivedlo?
„Ano, jsem tu poprvé. Přineslo mi to úplně nové vjemy, protože jsem vůbec netušila, co se v Praze všechno nachází – trend svítících zvířátek nebo postaviček z animovaných filmů a atrakcí. Musím říct, že je to něco, co člověka zahřeje a potěší už od pohledu. Je to kousek pohádky ve městě.“
Brala jste dcery, když byly malé za podobnou zábavou?
„Vyhledávaly jsme všechny možnosti, aby se holky zabavily. Abych viděla radost v jejich očích, také, abych je vtáhla do světa fantazie. Ale vlastně jsem ani nic vymýšlet nemusela, protože dcery často chodily do divadla na moje představení. Myslím, že ruchu a fantazie kolem sebe měly a stále mají dost. Řekla bych, že tenhle kouzelný park je zábavný pro celou rodinu, je jisté, že i rodiče se tu na chvíli stanou dětmi.“ (směje se)
Našla jste tam nějakou vaši oblíbenou pohádkovou postavu?
„Viděla jsem pár postaviček, které jsem dabovala v amerických animovaných filmech, jako třeba Jasmínu z Aladinových dobrodružství nebo jednu ze zlých sester v Popelce. Na Popelku mám asi štěstí. (směje se) S Popelkou jsem se setkala i v rozhlasové pohádce, ale také v muzikálu Popelka na ledě. A Popelku jsem také hrála v rámci mého prvního angažmá v divadle na Starém Městě. Tvorbě pro děti se věnuji ráda průběžně, uchovává ve mně čistou duši, kus fantazie a radost dítěte.“
Zkusila jste nějakou atrakci v parku?
„Já jsem vždycky zvládla maximálně koníky na kolotoči, možná řetízkáč, to mi stačilo. (směje se) Adrenalinu mám ve svém životě tolik, že už ho víc nevyhledávám. Když k tomu tedy nepřidám lyže nebo nějaký sport, to je taky takový adrenalin. Takže pro mě Matějská skončila někdy ve 14 letech, potom nastala až povinně s dětmi a musím říct, že jsem z ní měla nejradši strašidelný zámek, který zase moje děti nesnášely. (rozesměje se) Jakmile je někde moc lidí, moc velký zmatek, ať jsou to letiště, nebo poutě, začnu být vnitřně nervózní. Od svých 20 let vyhledávám ve všem spíš klid, protože mi to kompenzuje můj rušný život.“
Když se tedy zeptám, co je u vás vrchol adrenalinu?
„To je pro mě asi každá premiéra v divadle. Oba porody byly také adrenalin – asi největší v mém životě, ale krásný. To jsem byla na sebe úplně nejvíc pyšná, když to vezmu ze všech sportů.“ (směje se)
Když jste byla ve světelném zábavním parku, probíhalo tam i valentýnské odpoledne. Jak jste na tom se svátkem svatého Valentýna?
„Nezatracuji ho, možná i tiše očekávám, že mě třeba někdo něčím obdaruje… (rozesměje se) Na druhou stranu ale pro mě asi navždy zůstane svátkem zamilovaných první máj.“
Vy ale 14. únor slavíte už kvůli dceři, která má v tento den svátek…
Nejen to čtěte v tištěném APŽ číslo 7.
