Řidička Zlata Adamovská (65) - Auto jí zničil neznámý vandal!
Asi jen málokdo by do Zlaty Adamovské (65) řekl, že miluje rychlou jízdu. Herečka, kterou si diváci oblíbili jako doktorku Bělu v Ordinaci v růžové zahradě, ráda šlápne na plyn, ale už se jí to několikrát vymstilo. Před pár týdny ji na poště čekaly dvě pokuty za rychlost. Přestože už je v důchodu a v březnu oslaví 66. narozeniny, není žádná vystrašená babička za volantem. Ani jí se však nevyhnula bouračka, kterou ale nezavinila. Řidič za ní na dálnici nedobrzdil a napálil to přímo do jejího kufru. Mnohem víc ji však mrzelo, když jí před časem někdo zdemoloval její zaparkované auto.
Pokuty za rychlost
Jenže na svoji zběsilou jízdu už několikrát Adamovská doplatila. Už čtyři roky bere důchod a je ráda, že jí to vystačí na pokuty za rychlost. „Není to tak hrozné. Já mám tak pět pokut do roka. I nyní mám na poště dvě pokuty za rychlost, které si musím vyzvednout,“ přiznala v internetovém pořadu herečka. Ani tak jí však nevadí celková suma, kterou musí za svůj prohřešek zaplatit, ale děsně ji štve to, že na poště vždycky stráví pomyslnou půlku svého života. „Já přijdu na poštu, a tam je asi osm okýnek. Jenže otevřené jsou jen dvě. Nebo tři, když se zadaří. Tak to mě může vzít čert,“ svěřila. Naštvaná je i na radary, které jsou umístěny podle ní tam, kde nedávají smysl. Místo toho, aby byly na místech, kde můžou chránit chodce nebo jinak hlídat bezpečnost jízdy, jsou většinou tam, kde policajti vědí, že řidiči rádi šlápnou na plyn. „Nechápu, proč jsou radary na dálnici na rovince, kde nikoho neohrožuju. To asi jen proto, abych pak nasbírala nějaké body, a pak musela stát tři hodiny na poště a vyzvedávat si poukázku, že jsem jela někde rychle,“ rozčiluje se herečka, které také častokrát nic neříká přednost zprava. „Když vidím, že tam nic nejede, tak jedu! Jsem rychlý řidič, ale i spěchající řidič,“ sype si popel na hlavu. Nejvíce ji štve, když jí někdo do řízení mluví. Za ta léta, co jezdí, si už našla svůj styl jízdy, přesně takový, jaký jí vyhovuje. Proto, když jí někdo přikazuje, aby dávala obě ruce na volant, tak je z toho celá ve vytržení. „Nedávám obě ruce na volant, protože jednu mám na volantu a druhou na řídící páce, abych mohla rychle řadit. V Praze musíte mít pořád ruku na páce, protože musíte stále kvrdlat,“ vysvětlila.
Nabourali ji
Zlata si uvědomuje, že možná neřídí úplně dle tabulek, ale snaží se být zodpovědným řidičem. Bouračku měla v životě jen jednu a ani tu nezavinila ona. Tehdy však trnula strachy, protože měla v autě svoje tehdy ještě malé děti, když do ní napálila auto. Byla štěstím bez sebe, že z toho vyváznuli jen s pomuchlanými a že se nikomu nic nestalo. „Jednou jsem měla blbou bouračku. To už jsem měla renault a měla jsem v něm děti. Na dálnici do mě napálilo auto zezadu, protože řidič nedobrzdil. Bylo to hodně nepříjemné, protože jsem vezla děti k rodičům na chalupu. Napálil do mě a mně nešel otevřít kufr. Já tam měla všechny věci, jídlo. Musela jsem vyrvat sedadla, ale nebylo to příjemné. Pak nás odtáhli někam do autoopravny. A já neměla hlídání pro děti. Byla to nejhorší bouračka, kterou jsem měla, ale nezavinila jsem ji,“ prozradila Adamovská, které se osudný den přesto navždy vryl do paměti. Podobně je na tom i její manžel Petr Štěpánek, který také prožil bouračku a jen o vlásek vyváznul živý. Už nikdy osudný okamžik nárazu nevymazal ze své mysli. „Když člověk bourá, najednou se ten čas zpomalí. Vy víte, že čas se nedá zpomalit, ale vnímání té situace, je takové, že najednou máte pocit, že se to odehrává během minut, a jsou to jenom vteřiny,“ zavzpomínal na těžké chvíle Štěpánek.
Rozdupaná střecha - nejen o té čtěte v tištěném APŽ číslo 8.
