Adéla Gondíková (51): Navenek dělám legraci, pak se hroutím!
Před pěti lety se vdala za kolegu Jiřího Langmajera (58) a po jeho boku jen září. Často spolu ve volných chvílích vyrážejí na horské túry nebo cestují. Jinak je herečka a moderátorka Adéla Gondíková (51) hodně vytížená, vedle hraní přijímá i nabídky na projekty, které pomáhají druhým. Ze vztahu s muzikantem Ondřejem Brouskem (43) má dospělou dceru Nelu (20), s níž má krásný vztah. Když jí zbude volná chvíle, pak ráda šije nebo plete. Kam Adéla s manželem letos vyrazila? Kdo jí padl do oka? A k čemu se po dlouhé době odhodlala?
Adélo, potkáváme se na focení charitativního rodinného kalendáře pro rok 2025 Karol a Kvído – Radost pro Anežku, jehož výtěžek půjde na pomoc dětem s pohybovým handicapem. Kdo vás oslovil?
„S nadací Anežka jsem spolupracovala už v loňském roce, protože nadaci založila moje kolegyně z divadla Míša Štiková, kterou znám ještě jako Gemrotovou. Byly jsme společně ještě s Veronikou Krejzovou v muzikálu Kvítek mandragory. A Veronika, která s ní také spolupracuje, mě oslovila už loni. A letos jsem se smála, protože mě s nabídkou zastihla úplně na stejné pláži jako vloni. (směje se) Letos ale už Jirka nemohl, protože tu nebyl, tak jsem fotila s dětmi, jak handicapovanými, tak i bez handicapu. Těším se na výsledek, protože to bylo moc fajn. Fotili jsme s rybami a vtipné bylo, že ve znamení Ryb je i můj bratr, který byl s námi.“ (usmívá se)
Jak často spolupracujete s charitou?
„Já vždycky ze srandy říkám, že kdo mi zavolá, to udělám. Myslím si, že to jediné, co můžeme s našimi známými obličeji udělat, je, že pomůžeme. Proto když mám v tu chvíli čas, tak není co řešit. Mám ale takové stálice jako právě Nadace Anežka nebo Dejme dětem šanci. To je zase pomoc pro holky, které se starají o děti z dětských domovů, jež vstupují do života. A pak mám ještě takovou slabost pro starší lidi, takže tam vždy také ráda spolupráci přijmu.“
Čeká se, že jako známá tvář budete zábavná, ale taky silná, což v takových chvílí určitě není jednoduché. Jaké pocity prožíváte?
„Je to vždycky těžké. To focení je milé, všechno je jako zalité sluncem, člověk na to nemyslí, ale jak se pak o těch příbězích mluví nebo se s těmi lidmi přímo setká tváří v tvář, tak ho to občas srazí na zem. Mě ty příběhy hrozně zajímají. Večer místo na Instagram koukám na Donio, čtu si příběhy a vždycky tu něco dám, tu něco dám, tu něco dám. Když jsme byli v Motole s Kapkou naděje, tam mne hodně dostaly ty větší děti. Sedí u nich rodiče, učí se s nimi do školy… To byl hrozně silný emotivní zážitek. Já jsem taková, že v rodině nebo ve společnosti vůbec pořád dělám legraci, abych to těžké aspoň na chvilku odsunula, ale pak, když se zavřou dveře, tak se úplně hroutím.“
U čeho se pak nejvíc odreagujete?
„Domácí prací. Například vyhazuju věci. To mám zrovna za sebou, protože jsem se na to chystala už od covidu. Všichni říkali, jak vyklidili skříně, ale já jsem to nějak nestihla, protože jsem točila seriál Sestřičky. Teď jsem se rozhodla, že to už udělám. Sice jsem u toho zkoušela v divadle, ale potom doma jsem od tří do půlnoci pořád něco vyhazovala, vyndávala, přendávala nebo uklízela.“ (směje se)
Nejste typ, co se nerad zbavuje věcí?
„Právě že asi jsem. Ale využila jsem taky toho, že Jirka nebyl doma, takže jsem si sama mohla rozhodnout, co vyhodit a co nechat. Člověk je vždycky razantnější k věcem toho druhého. Já bych vyházela jeho, on zase ty moje… (směje se) Ale já ke všemu přistupuju tak, že vždy nejdřív přemýšlím, jestli to nemůže udělat ještě někomu radost. Nedávno jsem zkusila dát na Instagram velkého medvěda, kterého jsem dostala v nějakém pořadu, a kupodivu to mělo výborný ohlas. Tak jsem ho vezla přivázaného v autě jedné paní do Prahy a pak ho nesla přes celou pěší zónu. (směje se) Všichni se smáli, ale já mám hezký pocit, že jsem ho nehodila na skládku.“
Jaké koníčky ještě máte?
„Začala jsem šít, to mě baví.“
Kdo vás ruční práce naučil?
„Šít jsem se naučila sama. Ale třeba pletení a háčkování, to mě základy naučila babička. Zvládla jsem třeba kdysi takový svetr pro synovce, ale teď na to moc není čas. To jsem chtěla jednou uplést Nelince svetr, co nosí její idol Harry Styles, že v něm pojede na jeho koncert, ale nedokázaly jsme identifikovat, co je to za vzor. Tak jsem fotku posílala kolegyni Renatce Prokopové, která také plete, aby mi poradila.“ (směje se)
Už jste zmínila, že jste měli o prázdninách volno. Kde jste s Jirkou byli? Nejen to se dozvíte v tištěném APŽ číslo 34.
