Olga Lounová (43): Ušla sto kilometrů s kočárkem...
Nedávno se vrátila z poutní cesty do Santiaga de Compostela, kterou se Olga Lounová (43) rozhodla absolvovat i s rodinou, tedy partnerem, hokejovým trenérem Janem Kreglem (37) a jejich rok a půlletou dcerou Arianne. Pěšky tak ušli v průběhu pěti dní 100 kilometrů přesto, že počasí nebylo moc příznivé, Svatojakubská cesta pro ni už navždy zůstane jedním z největších zážitků. Dnes je zpěvačka opět v plném pracovním nasazení, koncertuje, skládá písničky a užívá si mateřství. Kdo přivedl Olgu na nápad jít 1000 let starou pouť? Co se jí po cestě přihodilo? A jak prožívá roli maminky?
Olgo, vy jste nedávno absolvovala Svatojakubskou cestu do Santiaga, a to i s celou rodinou. Co vás k tomu přivedlo?
„My jsme si o tom povídali s Dášou Havlovou vlastně celou zimu, že bychom to chtěly jít, Dagmar dokonce říkala, že to je její celoživotní sen. Tak mě tím nadchla, že je to hrozně krásná myšlenka, a tak jsme o tom spolu zhlédly nějaké dokumenty a vyrazily.“ (usmívá se)
Šly jste tedy spolu s Dagmar?
„Nešly jsme úplně spolu, ale ve stejnou dobu.“
Ujít 100 kilometrů s malým dítětem muselo být náročné. Jaká byla cesta?
„Šli jsme to pět dní a první tři dny byl totální slejvák. Strašně moc pršelo, dokonce padaly stromy, takže jsme je s kočárkem museli různě přelézat, ale měli jsme naštěstí skvělý terénní. I tak ale ta cesta byla náročná. Postupně se počasí zlepšovalo a pak už i malá mohla chodit na dětské hřiště, oni to mají opravdu hezky udělané, že po cestě najdete i hřiště pro děti.“
Kolik kilometrů jste denně ušli?
„Šli jsme tak v průměru 20 kilometrů denně, jeden den třeba 25, další den 16 km, podle toho, jestli bylo stoupání, nebo ne. Je to vždy pár hodin a taky se vždycky mezi tím musíte najíst, sbíráte razítka a dítě se může trochu proběhnout… Čím bylo počasí lepší, tím to bylo i jednodušší a příjemnější.“
Neměla jste obavy, když jste se rozhodla jít i s dcerou?
„Říkali jsme si, že to půjdeme třeba déle, než je obvyklé. Nebo když to nepůjde, tak se nedá nic dělat a skončíme dřív. Ale ono to celkem šlo, i když to třeba klouzalo nebo byla rozbouřená řeka a museli jsme kočárek různě přenášet, tak se to dalo zvládnout.“
Zmínila jste, že váš partner před cestou váhal, zda jít…
„On nerad chodí, ale jak sám říká, když to má nějaký důvod, tak půjde klidně na konec světa. Honza je velký sportovec, takže to bral jako sportovní výkon. Já jsem tam šla s nějakým přáním, záměrem, chtěla jsem zažít tu atmosféru, je to přece jenom nejstarší evropská pouť, je 1000 let stará. A je to neuvěřitelně silná atmosféra. Zároveň je to ale pro lidi, kteří to berou jako sport, takže každý si v tom najde to své. Někdo tam může jít za památkami, někdo tam jde s tím spirituálním nebo křesťanským prožitkem.“
Vy jste tu cestu vaší spojila také s charitou, povězte jakou?
„Rozhodla jsem se za každých ujitých 10 km poslat peníze Nadaci Dagmar a Václava Havlových Vize 97, protože vím, že ty peníze půjdou do koruny tam, kam mají.“
Měli jste dopředu naplánováno, kde budete spát, nebo to probíhalo až cestou?
„Měli jsme přibližně naplánováno, kde by se dalo přespat, ale pak jsme to vždycky plánovali podle toho, kam jsme došli a kde byl volný hotel.“
Jaký jste měla pocit, když jste s rodinou došla do cíle?
„Bylo to ještě krásnější, než jsem si myslela. Sice náročné, ale nádherné.“
Kde jste se vůbec, Olgo, s Dagmar Havlovou potkala, jak vzniklo vaše přátelství?
„Už je to dlouho, co jsme se potkaly na charitativním bazárku Báry Nesvadbové. Tam jsme se poprvé seznámily a zjistily, že máme podobnou energii, že jsme takové energické akční ženské. (usmívá se) Hrozně moc jsme si sedly. Od té doby se přátelíme a já jsem za to moc ráda. Ona je i kmotřičkou mojí dcerky. Viděla ji už pár hodin po jejím narození.“
Jak se vůbec prožíváte mateřství? Nejen to čtěte v tištěném APŽ číslo 23.
