Halina Pawlowská (69) o pohrdání kvůli tloušťce...
Jeden stres za druhým. To momentálně poslední dobou zažívá Halina Pawlowská (69), kterou diváci znají mimo jiné ze seriálu ZOO jako Lenku Hrabalovou. Pořád dokola totiž musí odpovídat na otázky kolem své hmotnosti. Není snad pořad nebo rozhovor, kde by se jí někdo nezeptal na diety, které kdy držela. Únavné a otravné, někdy až ponižující otázky Halinu dohnaly na pokraj zhroucení. Přiznala, že se kvůli tomu trápí a ze své postavy má dokonce noční můry. A aby toho nebylo málo, sesypalo se na ni několik dalších katastrof.
Noční můry
Debaty o postavě se Pawlowské natolik dostaly pod kůži, že se jí o tom dokonce v téměř sedmdesáti letech zdá. „Mě pocit obrovské ženy pronásleduje pořád. I v noci. Zrovna dneska se mi zdál sen, ve kterém jsem vyhrála jakýsi filmový festival. Vyzvedl mě Marek Eben coby řidič autem jako z budoucnosti, které připomínalo větší krabičku na krbové sirky. A já jsem se v tom snu zpotila hrůzou a hlesla jsem: Ale já se do toho nevejdu! Pak jsem se probudila, měla jsem pot na čele. Abych se uklidnila, dala jsem si toastový chléb s máslem a meruňkovou marmeládou,“ přiznala Pawlowská, která už vyzkoušela snad všechny diety na světě a ani jedna jí nikdy nefungovala. Už to vzdala a samu sebe se prý snaží přesvědčit, že už žádnou držet nepotřebuje. „Diety jsou kapitolou samy o sobě a přiznávám se bez mučení, že dokážu po jedné koblize přibrat 5 kilo! A taky si lžu sama sobě, třeba když si tvrdím, že kus vánočky v devět večer mi nemůže uškodit,“ svěřila spisovatelka. Upozornila také na to, čeho by se lidé, kteří mají normální váhu, měli vyvarovat v rozhovoru s obézními. Halina připouští, že by měla být nastavena určitá pravidla. Kdyby je okolí dodržovala, ona sama by se vyhnula zbytečnému psychickému tlaku. „Nikdy neříkejte: Kdy jsi tak přibrala? Tou otázkou znemožníte hned v úvodu jakýkoliv vztah. Ten, koho jste se tak neomaleně zeptali, vám to už nikdy nezapomene. Nikdy také neříkejte, že na kilech přece nezáleží. Tlusťouši totiž chtějí být hubení, ale nejde jim to! A na tyhle kecy nejsou zvědaví,“ vysvětlila drsně Pawlowská.
Uletěl scénář
Halinu však netrápí jenom to, jak se k ní chová její okolí, ale musela řešit hned několik dalších katastrof. Živí ji totiž mimo jiné psaní knih a scénářů. Proto je pochopitelné, že když o svoje psaní přišla, málem se z toho zhroutila. „Dvakrát jsem si z počítače vymazala půl napsaného scénáře. Pro mě to byla katastrofa!“ přiznala. Mnohem horší ale bylo, když svoje myšlenky vložila na papír, a ten jí vzal vítr. Halina bydlí ve velké vile s výhledem na Pražský hrad, a proto často tvoří na terase, kde přichází na ty správné myšlenky. Jenže už i to se jí vymstilo. Zasahovat museli cizí lidé, aby jí pomohli. „Z terasy mi uletěl jediný exemplář mého scénáře, který jsem bez kopie ledabyle napsala na psacím stroji. Pokrývači protější vily honili mé papíry po celém Podolí. Volali na mě: Máme stranu 6 až 16, 40 až 122, ale tu zatracenou 15 nemůžeme najít!“ svěřila Pawlowská, která se modlila, aby se všechny stránky našly. To, aby se stala spisovatelkou, si velmi přál její otec Vasil Kločurak. Sám se živil psaním. Byl totiž ukrajinským básníkem. Svoji dceru v tvorbě podporoval a byl na ni hrdý. Když ji však viděl u plotny, přímo zuřil. „Otec považoval za katastrofu, kdybych neměla vysokou školu. Děsné mu připadalo, i kdybych byla lékařkou. Musela bych se dotýkat cizích lidí. Připadalo mu strašné, i kdybych se stala kuchařkou. Často na něj myslím, když stojím u plotny, jak by se chmuřil,“ přiznala Pawlowská. Doma proto nemohla v domácnosti pracovat ani její maminka. I tu kdyby otec viděl, jak vaří nebo uklízí, zlobil by se. Takže domácí práce vykonávala tajně a za jeho zády. „Otec miloval dobré jídlo a měl rád naklizeno, ale urážel ho pohled na ženy, které pracují před jeho očima. Máma musela čekat, až otec nebude doma nebo usne, aby mohla vstát od šachovnice a kuchtit či uklízet,“ svěřila Halina. Doufá, že jejím katastrofám už konečně odzvonilo. Zatímco loni v létě jí na chalupě praskla voda, po bouřce jí nateklo do pokoje a rozkopat jim museli i elektřinu, letos si hodlá léto užít v plné parádě. Smůlu přece nemůže mít stále.
Více čtěte v tištěném aha! pro ženy číslo 22.
