Hvězda seriálu Zlatá labuť Michaela Maurerová (44) prožívá těžké chvíle...
Bolest, kterou lze jen těžce překonat. Michaela Maurerová (44) prožívá bolestnou ztrátu. Před několika dny jí totiž umřel člověk, kterého tolik milovala. Na věčnost odešla její babička. Skromná, laskavá a obětavá žena s velkým srdcem, která samu sebe stavěla až na poslední místo. V hereččině životě hrála obrovskou roli. Přestože Maurerová tušila, že jednou ten osudný den, kdy se bude muset s babičkou rozloučit, přijde, i tak prožívá strašnou bolest. Tu prázdnotu, která ve hvězdě seriálu Zlatá labuť zůstala, už totiž nikdo nikdy nevyplní…
Podlomené zdraví
Z babičky se postupem času stala pětinásobná prababička, k čemuž přispěla svými třemi dětmi i samotná Maurerová. Z prvního manželství s podnikatelem Michalem Kožíškem má dvojčata Pepu a Majdu, kterým je dnes patnáct let. Dva roky po rozvodu se jí narodila dcera Emma (5), kterou má se surfařem Čestmírem Procházkou. Přestože už měla herečka svoji rodinu a se třemi dětmi plnou hlavu starostí, na svoji babičku nikdy nezapomněla. „O prázdninách jsem ráda, když za ní alespoň na jeden den zajedu. I ve svém uspěchaném a hektickém životě si vzpomenu aspoň jednou týdně a zavolám jí, jak se má. Poslouchá moje vyprávění a životní příběhy, kterými žije, a nikdy si na nic nepostěžuje. Na konci hovoru nezapomene připomenout, že se za nás za všechny pravidelně modlí, abychom byli šťastní a hlavně zdraví,“ popsala Míša, jak to s babičkou vlastně měla. Jenže v poslední době to bylo právě zdraví, které jí selhávalo. „Z energické a soběstačné ženy je najednou stařenka, která začíná být odkázána na pomoc druhých. Sevřelo se mi srdce, když jsem si uvědomila, že jednou může nastat doba, kdy už tu babička Jožka třeba nebude. Něco, co jsem si do současné chvíle nebyla schopná připustit, nebo na to jenom pomyslet,“ pronásledovaly herečku černé myšlenky v době, kdy dopis psala. A tehdy si uvědomila, že by měla za babičkou ještě více jezdit i s jejími pravnoučaty. „Rodina je totiž to jediné, na čem v důsledku opravdu záleží. Vyměnit pobyt na jakémkoliv »zbytečném« večírku za večer strávený se svými nejbližšími, je to nejrozumnější, co můžu o Vánocích udělat. Zavolejte svým dědečkům a babičkám, nebo je ještě lépe navštivte a řekněte jim, že je máte rádi. Nikdy nevíte, kolik k tomu ještě budete mít příležitostí. P. S. Babi, mám tě moc ráda a už ti peču na návštěvu tvarožník,“ napsala své babičce na sklonku roku. Jenže dnes je už všechno jinak. Míše už na milovanou ženu zůstanou jen ty nejkrásnější vzpomínky, které jí už nikdo nikdy nevezme. Je těžké smířit se se ztrátou milovaného člověka. Ale důležité je žít pro ty, kteří tady zůstali. I proto Míša nebere práci hlava nehlava a chce mít dostatek času hlavně pro svoji nejmenší pětiletou holčičku. „Protože ve čtyřiačtyřiceti už určitě další dítě mít nebudu, chci si ji co nejvíc užít, než vyroste. Dřív jsem byla chaotická a nervózní, řešila jsem, že mám práce málo, nebo naopak moc a že mám problém zkoordinovat natáčení a to, kdo kdy vyzvedne Emmu. Snažila jsem se všechno přesně naplánovat. Pak jsem plánovat přestala a zjistila jsem, že se věci samy začaly skládat tak, jak mi to vyhovuje. Když člověk méně tlačí na běh událostí, všechno líp funguje,“ svěřila Maurerová.
Celý článek najdete v tištěném Aha! pro ženy číslo 9.