Michaela Maurerová (44) - Zemřela jí milovaná babička...
Bolest, kterou lze jen těžce překonat. Michaela Maurerová (44) prožívá bolestnou ztrátu. Před několika dny jí totiž umřel člověk, kterého tolik milovala. Na věčnost odešla její babička. Skromná, laskavá a obětavá žena s velkým srdcem, která samu sebe stavěla až na poslední místo. V hereččině životě hrála obrovskou roli. Přestože Maurerová tušila, že jednou ten osudný den, kdy se bude muset s babičkou rozloučit, přijde, i tak prožívá strašnou bolest. Tu prázdnotu, která ve hvězdě seriálu Zlatá labuť zůstala, už totiž nikdo nikdy nevyplní…
Míšu Maurerovou diváci znají nejen jako Digi ze seriálu Ulice, ale i z První republiky, kde si zahrála služebnou Jarku. Nyní ztvárňuje Elišku Malou v oblíbeném seriálu Zlatá labuť, kde její postava prošla snad tou největší proměnou. Její dějová linka pořádně zamávala dějem celého snímku. „To, jak se vyvíjela moje postava, bylo pro mě překvapení. Udělala jsem neuvěřitelný obrat. Od tajemné ženy, která čeká na tajemného muže, jsem se dostala do lahůdek. Pak jsem se z nešťastné lásky stala udavačkou a zradila jsem toho muže, na kterého jsem čekala. Pak mě trápilo špatné svědomí, a tak jsem se to snažila odčinit. Skončilo to tak, že jsem se stala součástí odboje. Touha Elišky po velké lásce nebude však úplně naplněna,“ prozradila o své postavě Maurerová, pro kterou je Eliška vysněnou rolí. Nyní odstartovala již třetí sezona seriálu a zároveň závěrečná. A Míšu mrzí, že se bude muset se svojí rolí brzy rozloučit. Byla totiž její osudovou. „Postava má číslo 29, což je moje šťastné číslo, stejně jako číslo 9, protože jsem se 29. 9. 1979 narodila,“ svěřila. Nejsou v tom však jenom čísla. Pro Míšu má toto období, do kterého je Zlatá labuť zasazena, speciální význam. Přibližně v té době, před válkou, se totiž narodila její babička Josefína. Ten nejmilovanější člověk, o kterého herečka nyní přišla.
Starala se o ni
Před více než týdnem se Maurerová radovala na Česko Slovenském plesu, na který si vzala šperky právě ze Zlaté labutě. Jenže o pouhé dva dny přišla zdrcující zpráva. 19. února jí umřela milovaná babička, které by bylo letos 92 let. „Víte, že to přijde, že se jí vlastně uleví, ale stejně to strašně bolí. Babičko moje milovaná…,“ smutnila herečka, která se se svým trápením rozhodla podělit na sociální síti. Ze žalu se vypsala a zveřejnila dopis, který před šesti lety adresovala své babičce. Je plný upřímného vyznání a hřejivých slov. Shrnula v něm všechno, co své nejmilovanější osobě chtěla říct od srdce. Přestože se i vzhledem k věku dal odchod babičky předpokládat, i tak to Maurerovou velmi zasáhlo. Nikdy už totiž neuslyší její poutavé vyprávění, které tolik zbožňovala, a neochutná tvarohový koláč, který pro ni babička s láskou pekla. Od ní se dokonce naučila háčkovat a dnes by dala království za to, aby si mohla na sebe vzít svetr, který jí babička upletla a který kdysi, když byla malá, tak nerada nosila. To všechno už totiž odvál čas a Míša to ve své zpovědi shrnula. „Když jsem se roku 1979 narodila, moje maminka ještě dokončovala studium v Praze na vysoké škole a většinu péče o mě převzala babička. Babička Jožka. Skromná, laskavá a obětavá žena s tak velkým srdcem, že samu sebe vždycky stavěla až na poslední místo. Babička se narodila před válkou, jako pátá ze čtrnácti sourozenců. Jako malá jsem milovala její vyprávění o tom, jaké to bylo za války, když byla ještě dítě. Učila mě krásné lidové písničky, háčkovala a pletla mi svetry, které jsem se v pubertě styděla nosit, a pekla ten nejlepší tvarožník, který jsem kdy jedla,“ svěřila herečka, která u své babičky trávila nejen každé léto, ale i ty nejkrásnější svátky v roce. „Babička mě vždycky jako malou hladila po vlasech a říkávala: Miška moja, já som tak zvědavá, čo z těba bude?! Její čechoslovenština, pro kterou jsme se jí celá rodina tak smáli, jí zůstala. Trávila jsem u ní a u dědy vždycky celé letní prázdniny a každé Vánoce. Kuchyně v jejich bytě voněla po kávě a piškotech a cesta vlakem za nimi do Havířova trvala nekonečných 5 hodin, protože ještě nejezdily rychlovlaky. Chvíle, kdy jsem k ní běžela z vlaku po nástupišti a celá šťastná jí skočila do náruče, mám docela živě před očima do dneška a patří k mým nejhezčím vzpomínkám na dětství,“ přiznala Maurerová, které vzpomínky na dětství vhání slzy do očí.
Podlomené zdraví - O tom čtěte více v tištěném Aha! pro ženy číslo 9.