Adam Vacula (35): Rozhodnutí dělám během sedmi nádechů...
Ve výpravném seriálu televize Nova Zlatá labuť se jako Petr Kučera snaží vybudovat luxusní obchodní dům a k tomu řeší velkou lásku. A právě ta prý rozhodla o tom, že Adam Vacula (35) na tuto roli kývnul. Mladý herec je divákům známý už ze seriálu Slunečná, dále ho mohou vídat na prknech pražského Divadla pod Palmovkou a velmi obsazovaný je také u zahraničních produkcí. Mluví plynně anglicky a domluví se i francouzsky. V soukromí je šťastně zadaný, o své vyvolené ale moc nemluví. Čeho si na ženách cení? Jak se dostal herectví? A co ho baví ve volném čase? ¨
Adame, čím vás zaujala Zlatá labuť, že jste kývl na roli v tomto dobovém seriálu?
„Byla to pravděpodobně hlavní dějová linka, která mě zaujala nejvíc. Dva lidé z totálně opačných poměrů, kteří se do sebe zamilují, a to vše se děje v ne úplně ideálním načasování a okolnostech.“
Vaše postava je mladý muž z vážené rodiny Kučerových. Můžete Petra víc přiblížit?
„Petr přijíždí ze zahraničí inspirován obchodními domy Evropy, jako například britský Selfridge nebo německý Karstadt, a obdobu tohoto luxusu chce zrealizovat také v Praze v 30. letech v Československu.“
Jste si s postavou v něčem blízcí?
„Možná v tom, že se nebojí udělat krok do neznáma. A řekl bych, že v pracovitosti, protože si jde za tím, v co věří.“
Zmínil jste také, že se vám líbí, že Petr řeší problémy lidsky a gentlemansky. Jak řešíte problémy v životě vy?
„Yamamoto Tsunetomo píše v mé oblíbené knize samurajů Hagakure, že by se člověk měl umět rozhodnout během sedmi nádechů. Osobně se tak k problémům snažím přistupovat a k tomu si ještě minimálně napočítat do deseti.“
V seriálu prožíváte velkou lásku. Jak je to ve vašem osobním životě?
„Jsem zadaný. (usmívá se)
Víc prozradit nechcete. Povězte alespoň, která vlastnost by ženě určitě neměla chybět?
„Neměl by jí chybět vtip.“
Pojďme k vaší cestě za herectvím. Nejprve jste studoval na Vysoké škole psychosociálních studií. Jak jste se k tomuto oboru dostal?
„Studoval jsem s lehce mírným odporem střední školu strojírenskou, tak jsem chtěl zkusit něco opačného, a tato škola mi přišla do cesty.“
Čemu byste se po této škole věnoval, kdybyste v oboru zůstal?
„Asi bych zůstal pracovat v terapeutických komunitách, kde se specializují na léčbu, prevenci a komplexní podporu při projevech závislostního chování.“
To vás zajímalo?
„Tuto cílovou skupinu jsem si vybral proto, že osudy těchto lidí nejsou vůbec jednoduché. Fascinovalo mě to, že se o nich můžu dozvědět víc, nahlédnout hlouběji do jejich duší, aktivně zkoumat, s jakým záměrem dělají to, co dělají, a být jim nápomocný. Mám rád výzvy a toto byla prostě jedna z nich.“
Jenže potom jste šel studovat na DAMU. Jak se to stalo?
„Na DAMU jsem začal docházet nejdřív externě, a to díky workshopu, který tehdy u nás na škole vedla lektorka z Katedry autorské tvorby a pedagogiky. Docházel jsem tedy na obor »dialogické jednání s vnitřním partnerem« neboli psychosomatiku autorství a hráčství. V uměleckém, ale také v širším kontextu. Po nějaké době mě ale nasměrovali o dům dál, na činohru, kde jsem zůstal.“
Dnes hrajete nejen v divadle, ale také hodně točíte, často i u zahraničních produkcí. Máte nějaký cíl, kam byste to chtěl v zahraničí dotáhnout?
Nejen to se dozvíte v tištěném Aha! pro ženy číslo 6.
