Eva Hacurová (29): S mateřstvím se pořád sžívám!
Pamatovat si ji můžete například z Ulice, kde hrála postavu Alice, nebo burlesku ze snímku Až krávy budou lítat. Momentálně herečku Evu Hacurovou (29) uvidíte v Kukačkách 2 v roli zdravotní sestry Kamily, kterou v první sérii hrála Jitka Čvančarová (44). A zatímco Kamila v seriálu touží po vlastním dítěti, Eva ve skutečnosti maminkou už je. S partnerem Kryštofem Vondráčkem, který je synem známého herce a dabéra Jana Vondráčka (56), mají devítiměsíční dceru Ladu. Jak se dostala k roli po kolegyni? Co říká o mateřství? A proč ještě nedošlo na svatbu?
Evo, v Kukačkách jste zaskočila za Jitku Čvančarovou, která si během natáčení zlomila nohu. Vy sama jste ale nyní na mateřské, bylo těžké to narychlo zkombinovat?
„Když mi volali s nabídkou na Kukačky, tak myslím, že mi volali na jistotu, protože hledali někoho typově podobného Jitce Čvančarové. Já jsem byla tehdy ke všemu pět dní po operaci žlučníku, ale říkala jsem si, že i pro štáb to musí být těžké takhle narychlo někoho sehnat. Tak jsem na to kývla a další týden jsem už natáčela.“
Ale skloubit natáčení s hlídáním dcery, to asi nebylo jednoduché…
„Jednoduché to úplně nebylo, my jsme se navíc ještě tou dobou stěhovali. Ale zároveň jsme věděli, že by se nám peníze hodily, a tak se partner pokusil v práci domluvit, aby mohl mít home office a postarat se o dceru, které tou dobou byly čtyři měsíce.“
Text pro vás asi nebyl problém se rychle naučit?
„Text ani ne, ono to do té hlavy naházíte rychle, když to spěchá. Ale asi nejtěžší bylo zpívání. Jitka do seriálu nazpívala čtyři písničky jako zpěvačka v country kapele a já jsem je musela přezpívat. A z toho jsem měla trochu strach.“
Nebojovala jste při natáčení s emocemi kvůli tématu, kde jde výměnu dětí?
„Když běžela v televizi první série, tak jsem prožívala takové citlivé ženské období, takže mi ten seriál nedělal opravdu vůbec dobře. Viděla jsem asi tři díly a pak jsem to dokoukala až s nějakým odstupem, když jsem byla psychicky v pohodě.“
Vaše seriálová postava navíc strašně touží po vlastním dítěti…
„Ano. Nemůže mít dítě, po kterém moc touží. To je taková hlavní linka, a při tom si samozřejmě člověk pokládá spoustu otázek. Říkala jsem si: »Panebože, i když je to někdy těžký, jsem ráda, že mám dítě.« Uvědomila jsem si, jak je to velké požehnání, že se mi povedlo rychle, bezproblémově otěhotnět a porodit a že mám zdravou dceru.“
A co další práce kromě Kukaček?
„Když dceři ještě nebylo půl roku, tak já už jsem se pomalu začala vracet do svého domovského Divadla v Dlouhé. Jsem tedy primárně vytížená v divadle, i když ne nějakým drastickým způsobem. I tak ale skloubit to s tím, že sháníte hlídání a střídáte se za běhu s kočárkem s partnerem někde v centru, je náročné. K tomu mám ještě točit malé role ve dvou projektech… Takže si říkám, že i kdyby nějaké další nabídky přišly, tak vlastně nevím, jestli by to šlo ještě vůbec zvládnout, abych natáčela víc.“
Do Ulice se vracet nebudete?
„Vzhledem k tomu, že z Ulice odešel Adrian Jastraban alias Bedřich Liška, na kterého byla moje postava Alice přímo navázána, tak se teď na podzim moje postava neměla kam vrátit. Zatím to tedy zůstává otevřené…“
S Ulicí souvisí i jméno vaší dcery, kterou jste pojmenovali Lada podle dcery Bedřicha Lišky. Nemyslela jste při tom i na princeznu Ladu?
„Na to jsem vůbec nemyslela. (rozesměje se) My s partnerem nejsme úplní drobečkové a představa princezny, která má dva metry a 120 kilo, není úplně ideální. (směje se) Spíš jsme se setkávali s dotazy od kamarádů, proč jsme pojmenovali dceru podle auta.“ (Lada byl sovětský automobil, známý také pod názvem Žiguli, pozn. red.)
Jak mateřství prožíváte? Stíháte kromě péče o dceru a práce i něco dalšího?
„Musím říct, že se s rolí mámy ještě sžívám. Myslím, že se nejde moc připravit na to, jaký je život s dítětem. A v naší společnosti se pořád málo mluví o tom, že ne všechno je zalité sluncem, že kromě role mámy jste zároveň i člověk se svými potřebami a zájmy. Proto se od narození Lady snažím, aby ona byla součástí našeho života, ale aby se všechno kolem nás nezastavilo jen proto, že máme dítě. Proto se dál snažíme stýkat s kamarády, jezdit na výlety a trochu žít, jak jsme byli zvyklí. Nechci být krkavčí matka, vím, že se dítěti člověk musí přizpůsobit, ale ne mu obětovat úplně všechno.“
Zmínila jste, že máte v partnerovi velkou oporu…
Nejen o tom čtěte v tištěném Aha! pro ženy číslo 5.
