Představitelka prostořekých holek Michaela Kudláčková (54) propadla ezoterice!
Patřila mezi největší a nejtalentovanější dětské hvězdy. Když ji ale nepřijali na konzervatoř, její život se zhroutil. Michaela Kudláčková (54), kterou si diváci zamilovali jako Barču z My všichni školou povinní, se k touto křivdou vyrovnává dodnes. S herečkou se osud nemazlil a vystavil ji těžším zkouškám, než byly ty na konzervatoři. Míša střídala jednu práci za druhou a štěstí neměla ani v lásce. Na dno ji srazily dluhy a dokonce byla v hledáčku i policie. Dnes vykládá karty a tvrdí, že se její předpovědi plní.
S Michaelouse život nemazlil už od narození. Na svět totiž přišla 21. srpna 1968 v Praze, v den, kdy k nám vtrhla vojska Varšavské smlouvy. „Přinesla jsem si s sebou do života takových průserů! Měla jsem všechny možné neurózy, bála se smrti, protože jsem se při porodu dusila, i proto, že maminka o nás obě měla při porodu obrovský strach,“ svěřila Míša v jednom z rozhovorů a popsala i dramatické detaily, které se po jejím narození odehrály. „Porodnice hořela a lékaři maminkám těsně po porodu přinesli děti s tím, že za ně neručí. Maminky musely do krytu. Když mě pak vezla domů, prostřelili Rusové boudu od kočárku, protože můj modrobílý kočárek s červenými ozdobami považovali za provokaci,“ prozradila. Přece jen zaúřadovala štěstěna a z Míši se stala dětská hvězda. Svůj první herecký konkurz vyhrála už v šesti letech. Byla nadaná, talentovaná a jejímu roztomilému pohledu se jen těžce odolávalo. Její první velkou rolí byla v roce 1980 prostořeká holka, co miluje zvířata, v televizní inscenaci Veronika, prostě Nika.
Náročná role
Od té chvíle se Michaele filmové nabídky začaly jen hrnout. O rok později si zahrála v psychologickém dramatu Víta Olmera (80) Skleněný dům. Role citově deprivované Pavlínky, která vyrůstala v dětském domově, dala Kudláčkové zabrat. Předvedla sice po boku Veroniky Freimanové (67) excelentní výkon, ale nebylo to pro ni snadné. „Nemohla jsem se s Pavlínou ztotožnit. Nejsem tak asertivní, jako byla ona. Točilo se v dětském domově tři měsíce a pro dítě, které má maminku i tatínka, to bylo hodně náročné,“ přiznala. Její snad nejznámější rolí byla postava osmačky Barči v seriálu My všichni školou povinní. V té době sice bylo Míše už skoro 16 let, ale hrála dívku na základní škole. Kvůli ní nechal režisér dokonce upravit scénář. Barča měla být původně vysoká dívka, ale Míša se mu zalíbila natolik, že ho přepsal. V té době však dívku stihla velká rána, když se rozhodla přihlásit na konzervatoř. Herectví ji hodně bavilo, našla se v něm a neuměla si představit, že by dělala něco jiného. Jenže ačkoliv u přijímaček zabodovala, nepřijali ji ani na druhý pokus. Po tomto neúspěchu se Míša rozhodla, že s herectvím sekne! „Urazila jsem se. Nemít talent, neudělám na konzervatoři talentové zkoušky. Přesto mi napsali, že mě neberou. Neřekli však už proč. A podruhé to samé. Důvod byl asi jinde…“ myslí si Míša, která tahle křivda dlouho ležela v žaludku a nemohla se s tím vyrovnat. Herectví pověsila na hřebík a vystudovala střední školu sociálně právní ochrany. Živila se však různě. Pracovala jako sekretářka, barmanka, taxikářka, sociální pracovnice či ilustrátorka. Štěstí Michaela neměla ani v lásce. Byla dvakrát vdaná, se třemi osudovými muži má čtyři dcery. Za toho třetího se neprovdala, protože v hloubce duše tušila, že to nebude ten pravý. I tak s ním však zůstala. „Když jsem se za třetím partnerem stěhovala do Varnsdorfu, věděla jsem, že to bude hrůza. Ale na druhou stranu by byla velká škoda ty tři fajn roky neprožít,“ vysvětlila.
Soudy a exekuce - Nejen o tom čtěte v tištěném Aha! pro ženy číslo 50.
